V horách je všechno čistší, tam se obnaží lidské povahy. I o tom je moje kniha, popisuje hematolog a horolezec Tomáš Kozák

Kniha Tomáše Kozáka je na světě od léta. K psaní ho prý před lety ponoukl Arnošt Lustig. „On byl dlouhá léta naším pacientem. Během nočních služeb jsme si hodně povídali a on mi často říkal, že jsou moje historky dobré, a že bych to měl napsat.“

Psával už na střední škole, pak ale roky tvořil především odborné texty. „Dlouho jsem sbíral materiál a také odvahu,“ přiznává. Svou prvotinu Nahoře už nikdo není vytvořil během roku a půl. „První dvě stránky jsem napsal během chvíle, pak jsem to nechal rok ležet, než téma v mojí hlavě dozrálo.“

Hory jsou jako droga

Kniha Nahoře už nikdo není se z velké části odehrává v horách, které do života Tomáše Kozáka patří už od jeho studentských let. „Já se v knize nechtěl vypořádat s horami, ale s lidmi a jejich vlastnostmi. Bavilo mě vykreslovat složitost postav.“

Moderátorka Kateřina Kubalová a Tomáš Kozák|foto:Klára Škodová, Český rozhlas

V horách zažil Tomáš Kozák mnohé. „Vždycky jsem se omrzlý a zničený vrátil domů a říkal si, jestli to mám zapotřebí a za čtrnáct dní už jsem plánoval další expedici.“

V horách prostě zažijete věci, které v nížině nejsou možné.

„Je to cesta do sebe sama, na které poznáte, že jste každou chvíli jiný. Tam se obnaží lidské povahy, to je někdy až transcendentální zážitek,“ vypráví.

Je přesvědčen, že hory jsou jako droga. Nezanevřel na ně, ani když mu vzaly bratra. „Je ale pravda, že jsem se potom už do těch opravdu vysokých hor nevrátil. Musel jsem se starat o svou i bratrovu rodinu a považoval jsem to za nezodpovědnost. Ale možná se tam ještě podívám.“

Jak vzpomíná na expedici na Everest? Může v horách psát? Co považuje za životní odvahu? A jaký je jeho nejkrásnější pocit z hor? Poslechněte si celý rozhovor.