Neuměl jsem se otevřít na potkání. Herectví mi pomohlo pochopit emoce, říká Filip Březina

„Rok 2024 byl dost turbulentní, alespoň co se týká kariéry a já si ho hodně užil. Všechno začalo seriálem Smysl pro tumor. Reakce lidí mě bavily a dá se to popsat jediným slovem – krásno.“ Během vysílání seriálu i po jeho konci se strhla hotová smršť. Herci mimo jiné psala řada lidí své příběhy. „Člověk si díky tomu uvědomí vlastní křehkost. Donutilo mě to vážit si věcí, které jsem měl jako samozřejmost a trochu zpomalit.“

K herectví Filipa Březinu přivedl Jim Carrey, kterého obdivoval. „Zpočátku mě lákalo vzrušení z toho, že by mě lidé znali, během studia jsem ale zjistil, že to není o slávě, ale o možnosti sdílet a vyprávět příběhy a nutit tím lidi dívat se do sebe.“

Nebýt spokojený

Hraní a schopnost ztvárnit postavu uvěřitelně se podle Filipa Březiny nedá předat. Každý herec to musí najít v sobě, najít klíč k postavě. „Člověk nad rolí přemýšlí non stop. Stává se mi, že přemýšlím, jak by v určité situaci jednala postava, kterou ztvárňuji.“ Herec se prý na role nejen pečlivě připravuje, ala dívá se i na hotový výsledek a hodnotí svůj výkon. „Většinou vidím, že je 80 procent špatně a jen zbytek dobře, a že bych to dnes zahrál jinak. Je to o tom nebýt nikdy spokojený.“

Do páté třídy býval vzorný žák, který svačil nad ubrouskem. Na víceletém gymnáziu ale vystrčil růžky a začal zlobit jako ostatní. Dlouho byl navíc introvertní. „Neuměl jsem se otevřít na potkání. Byl to strach z toho, co se děje ve mně. Herectví mi pomohlo pochopit emoce, byla to pro mě terapie.“

Jak důležitá je v jeho životě víra? Proč se nehrne do psaní vlastních děl? A co se mu honí hlavou při běhání? I o tom byla řeč v pořadu Až na dřeň.