Nejsem člověk, který umí vařit bez receptu, vážím i mrkev na svíčkovou, přiznává cukrářka Iveta Fabešová

„Aby člověk dělal tuhle práci dobře, musí mít sladké rád. U řemesla je klíčové, jestli k němu má člověk vztah,“ říká Iveta Fabešová. „Na cukrařině miluji, že je to vizuálně krásné. Baví mě řád, který v ní musí být. Mám ráda jasná pravidla. Já nejsem člověk, který umí vařit bez receptu, vážím i mrkev na svíčkovou,“ dodává cukrářka se smíchem. I sebekrásnější dort ale během chvíle zmizí. „Ta pomíjivost mi nevadí, naopak. Navíc máte okamžitě zpětnou vazbu.“

Cukrářka pokusů a omylů

Iveta Fabešová se cukrařině chtěla věnovat už odmala. Po základní škole ale místo do učení nastoupila na gymnázium a po něm na Sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „Ta moje cesta k cukrařině se trochu odklonila, ale asi to bylo dobře. Možná by mi škola řemeslo zprotivila. Jsem takový cukrář pokusů a omylů. Všechno jsem se naučila hodinami a hodinami ve výrobně.“

Během vysokoškolských studií byla Iveta Fabešová zapálenou aktivistkou. Pomáhala znevýhodněným dětem, zachraňovala zvířata a chtěla změnit svět. „Dnes se snažím přinášet lidem do života radost,“ dodává.

Kolik dezertů už Iveta Fabešová za svůj život ochutnala, jak dlouho vymýšlí nový dort a jak se vypořádala s rokem 2020, během nějž přišla o rodinu a kavárny? I o tom byla v pořadu Až na dřeň řeč.