Vzít si dceru do pěstounské péče byla osudová věc. Ona mě učí trpělivosti, myslí si herečka a koučka Nela Boudová
Za svou kariéru ztvárnila desítky rolí na jevišti i před kamerou. Zvládá také dabing a napsala několik knih. Poslední roky se ale stále víc věnuje koučování. Jak ji studium lidské duše proměnilo? A jak vzpomíná na své dětství a biologického otce, který rodinu brzy opustil? I o tom se v pořadu Až na dřeň rozpovídala Nela Boudová.
„Na začátku roku opravdu cítím, že něco nového začíná. Předsevzetí si ale nedávám, jen si určuji malé body, ke kterým bych chtěla ten rok dojít,“ vypráví herečka a koučka. Lidé si podle ní dělají detailní plány na dům, ale na život už moc ne.
„Podle mě je fajn vědět, kam směřuji. Není dobré nechávat všechno osudu, což lidé dělávají.“ Rok 2024 bude pro Nelu Boudovou mimo jiné ve znamení hry Věštkyně, kterou začala zkoušet, a také ji čeká natáčení seriálu.
Cesta k herectví
Vyrůstala se svou babičkou na vesnici a na dětství prý vzpomíná ráda. „Hrávala jsem si hodně sama, bývala jsem se zvířaty a používala jsem hodně fantazii, což byl asi prvopočátek herectví. Jsem ale typ člověka, který se do minulosti moc nevrací.“
Její život nepochybně ovlivnila skutečnost, že z tatínkovy strany je tuniského původu. Když jí byly čtyři roky, otec od rodiny odešel a dodnes se vídají jen sporadicky. „V určitém období jsem se litovala a ovlivnilo to můj vztah s muži. Už jsem se s tím ale vyrovnala a snažím se vnímat hlavně to dobré, co mi do života přinesl.“
Svůj život teď Nela Boudová dělí mezi dvě profese – herectví a koučování. Jednou z odvrácených stránek herectví je prý velká náročnost na denní režim. Doba koronavirových opatření jí tak paradoxně přinesla klid.
„Hodně jsem během covidu studovala koučování a pak jsem měla problém se do herectví vrátit. Víc jsem se spojila sama se sebou a ten klid se mi nesmírně líbil. Našla jsem si k tomu ale jiný přístup a dnes už mám herectví znovu velmi ráda.“
Takhle se chová koučka?
Mateřství dodalo Nele Boudové sebevědomí. Skvělý vztah má nejen se svými dospělými syny, ale také s dospívající Sašou, kterou má v pěstounské péči. Už od patnácti let prý věděla, že si jednou k sobě chce vzít dítě z dětského domova.
„Tohle je taková osudová věc, když jsem Sašu poprvé viděla, tak mi to bylo jasné. Ona mě nesmírně vychovává a učí mě obrovské trpělivosti. Vždycky mi řekne: ‚Nelo, takhle se chová koučka?‘ Já dostanu záchvat smíchu a tím se nám celá situace zvrátí.“
Jaké komplikace musela řešit, když si Sašu přivedla domů? Jak se vlastně dostala ke koučování? A proč chce psát knihu pro ženy po přechodu? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Herečka Jitka Sedláčková: Pro televizi pracuji až po padesátce. Jana Hlaváčová to kdysi předpovídala
Kromě divadelních prken je možné ji vidět hned v několika televizních seriálech. V pořadu Až na dřeň mluvila Jitka Sedláčková nejen o práci, ale také o milované mamince.
-
Michaela Kuklová: Mohla jsem rakovinu na veřejnosti utajit. Ale chtěla jsem zachránit další ženy
Hrála odmala, vystudovala DAMU, záhy se proslavila jako princezna Jasněnka a šla z role do role. Dnes žije především divadlem a také malováním.
-
Táta dokázal všechny situace zlehčovat, vzpomíná Vanda Hybnerová. Hra Slávy dcery je jím inspirovaná
V pracovním diáři Vandy Hybnerové se objevují hned dvě představení oslavující pantomimu a klaunství. V jednom si zahraje po boku slavného Slavy Polunina, druhé sama tvoří.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
