Tvořím teď a tady. Někdy sedím před bílým plátnem, vykouřím 15 cigaret a furt nic, směje se úspěšná výtvarnice Léna Brauner
Její obrazy se v ateliéru příliš neohřejí, většinou se po nich zapráší velice rychle. Když odloží štětce a výtvarné potřeby, věnuje se hudbě a také je poměrně čerstvou autorkou knihy. O tom všem mluvila v našem studiu Léna Brauner.
S prodejem obrazů problém opravdu nemá, stačí dílo vystavit na sociálních sítích a hned má klidně i sto zájemců. Pracovat na zakázku si prý představit neumí.
Dokud tam nejsem jenom pro to plátno a pro ty barvy, tak to prostě nejde a vymýšlet to neumím.
„Nemůžu jít přes město, říkat si, že přijdu domů a namaluju to z takového úhlu, bude to mít takové barvy. Musí to přicházet až s tím plátnem,“ vypráví Léna Brauner.
Inspirace může přijít takřka z ničeho, ale bez ní to nejde. „Někdy sedím před bílým plátnem, vykouřím 15 cigaret a furt nic." Teď a tady tvoří nejen obrazy, ale i hudbu a jejím posledním počinem je kniha O vílách a snech.
„Je pro mě nosičem všeho toho umění, všech těch obrázků, které jsem posbírala za posledních x let. A některé ilustrace se ještě nikdy nikde neobjevily. Jsou tam rozepsané moje úvahy, třeba jak nahlížím na situace v životě.“
Z ateliéru do nahrávacího studia
Hudbu vytváří spolu s Jiřím Burianem, s její distribucí by ale prý potřebovala pomoct. „Těším se na setkání s duší, která by mě pošťouchla směrem blíž k té hudbě. Jsem vlastně full pack, všechno od vizuálu přes hudbu, tam jako umím. Ale teď to odprezentovat a pustit ven.“
Rok 2023 je podle Lény Brauner na vydání alba ideální. „Když se sečtou všechna čísla, máme sedm, pro vydání desky naprosto ideální. V tuto chvíli mám už hotových 22 krásných a učesaných písniček.“
Tři dny na výstavu stačí
Její výstavy trvají pouhé tři dny, formát vernisáž – výstava – dernisáž si oblíbila kvůli nezaměnitelné atmosféře a hodlá v něm pokračovat. Zároveň přiznává, že uspořádat výstavu není levná záležitost.
„Vystupuji bez reklam, nedělám žádnou formu spolupráce, nenechám se ani mecenášsky podporovat, takže pronajmout si halu na tři dny jako matka samoživitelka, to byla celkem zajímavá čísla. O pár dní déle a chvíli bych nejedla nebo by dcera nemohla chodit na školu, kterou jí platím. I toto hraje trošku roli,“ říká s úsměvem.
Dcera je logik, já jsem kreativec. Jsme protiklady, ale zároveň máme spoustu spojnic, které nám dělají pěkný vztah.
Dcera už také měla svou výstavu, ve výtvarných šlépějích své matky ale zřejmě nepůjde. „Nezná mě snad jinak než z ateliéru, je to pro ni denní chléb. Jejím rankem je daleko víc tanec, mám pocit, že obrázků a toho vizuálu je očividně mírně přejedená.“
Proč z ní má dcera občas srandu? Chtěla by v psaní knih pokračovat? A co pro svou tvorbu potřebuje? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Jiří Burian: Kapitána Dema by mě nebavilo dělat nonstop. Je trošku náročný to furt točit do maxima
V O2 universum se 4. května chystá koncert, na kterém Kapitán Demo pokřtí album Mistr světa všeho. To je ale pouze jeden z projektů muzikanta a producenta Jiřího Buriana.
-
Pouštět na party přednahraný set? Neuměl bych to, falšoval bych to blbě, směje se DJ NobodyListen
Hudbě se začal věnovat ve čtrnácti letech, tehdy si také zvolil jméno NobodyListen. Dnes patří mezi nejvyhledávanější DJs, věnuje se produkci a stojí za party Addict.
-
Věšení na háky? Někomu se stačí odlepit nohama od země, někdo visí desítky minut, říká spisovatelka
Do tetovacího a piercingového studia ji před 15 lety přivedl školní úkol nafotit reportáž, to byl start jejího zájmu o tělesné modifikace, překračování hranic a tabu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
