Tereza Pergnerová: Jako moderátorka mám ten dar, že lidé necítí ostych. Nejsem pro ně žádná hvězda, ale normální člověk, který chyboval
V 90. letech bylo její jméno synonymem slávy a úspěchu, později naopak pádu na úplné dno a opětovné cesty vzhůru. O tom, jak po letech vidí sama sebe a co ji životní peripetie naučily, se v pořadu Až na dřeň rozpovídala moderátorka Tereza Pergnerová.
Konec roku má prý Tereza Pergnerová ráda. Je to pro ni čas zhodnocení a účtování. „Jsem člověk, který všechno negativní považuje za správné. Všechno nepovedené se snažím uchopit tak, aby to bylo pro můj život a osobnostní růst přínosné. Vše beru jako skvěle namíchaný balík.“
Dnešní svět je podle ní zaměřený na věci, kterým se tleská. Bez zaváhání a chyb by ale nic z toho nemělo hodnotu. „Prošla jsem závislostí, a to mě naučilo nazývat věci pravými jmény. Už 20 let vím, že je potřeba dělat chyby, ale že to neznamená, že já jsem špatná.“
Po závislosti pro ni nebylo jednoduché postavit se znovu do záře reflektorů. Dnes dělá věci, o kterých ví, že je umí. „Mým cílem není být stále vidět, ale dělat věci co nejlépe. Doba, kdy jsem na všechno říkala ano, skončil s pořadem Eso.“
Pomáhat je přirozené
V roce 2023 ji mohli diváci vidět v pořadu Ztracená rodina. Na natáčení ji prý nejvíce bavila nemožnost připravit věci u stolu. „Nikdy nevíte, jak bude daný člověk reagovat,“ říká. Výhodou je to, že před ní lidé necítí ostych. „To, co se tenkrát stalo, je dnes můj dar. Lidé mě vidí jako člověka, který chyboval. Nejsem hvězda.“
Skvěle se prý zná v těžkých chvílích i v době velkého nadšení. A nepříjemné okamžiky je prostě nutné prožít. „Já měla tehdy pocit, že to nedokážu, že už nikdy nebudu pracovat, že jsem úplně zbytečný člověk. To je přesně to dno, od kterého se skvěle odráží.“
Už několik let se Tereza Pergnerová snaží prostřednictvím svého nadačního fondu pomáhat lidem v obtížné životní situaci. Pomoc podle svých slov považuje za přirozenou věc.
„Já vidím smysl v tom, pomoci člověku v okamžiku, kdy se cítí nejistý a mohl by se začít propadat. Náš nadační fond ale nechce věšet lidi na stát nebo na dárce. Když se nám začali žádosti o pomoc vracet, pozměnili jsme svou strategii. Nechceme škodit. Společnost nemůže vytvářet lemra, ale pracující lidi.“
Proč se těší na své padesátiny? Co ji umí rozpálit doběla? Proč obdivuje Pamelu Anderson? A je jako rodič přísná? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Střízlivý a šťastný DJ Roxtar: Úspěch s Adolfeenem beru jako odměnu za to, co jsem udělal se životem
Ještě před pár lety to s ním bylo opravdu nahnuté. Zachránila ho léčebna a plyšový delfín Adolfeenem. Hostem pořadu Až na dřeň byl Dominik Turza alias DJ Roxtar.
-
Moderátor Slávek Boura: V devadesátkách jsme si neužívali slávu, ale volnost. Vymýšleli jsme blbosti
Námořnické dítě, nadšený muzikant, zapálený pedagog i moderátor, který se nebojí dělat před kamerou naprosté šílenosti – to všechno je Slávek Boura.
-
Dětství s vůní vanilky i pachutí alkoholu. Mámu za pití už neobviňuju, ohlíží se cukrář Maršálek
Vařil v Indii, dezerty chystal i pro britskou královskou rodinu a dnes s ním podle stejnojmenné soutěže peče celé Česko. Cukrář Josef Maršálek ale sladký život vždy neměl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
