Pražení kávy může být drama, kde jde o každou vteřinu. Jaroslav Vondrák připravuje kávu zákazníkům „na míru“
Jaroslava Vondráka před dvaceti lety zcela pohltil svět kávy. Nejprve ji pouze prodával. Časem ale začal snít o vlastní pražírně. Díky svému nadšení a lásce ke kávě vybudoval na kraji Berouna malý rodinný podnik. Milovníkům italského espressa tam připravuje kávu na míru.
K dobré kávě měl Jaroslav Vondrák vždycky blízko, možná i díky své italské babičce. „Měl jsem babičku, která pocházela z Terstu. I když většinu života žila tady, vždycky u nás doma byly moka konvičky a vždycky u nás byla kvalitní a čerstvá káva,“ vysvětluje svůj vztah k italskému espressu Jaroslav Vondrák. „Už od nějakých mých třinácti let jsem kávu doma upíjel a nikdy mne nepřestala bavit.“
„Na skladě máme vždycky 30 až 40 různých druhů kávy,“ nahlíží Jaroslav Vondrák do jutového pytle plného zelených zrnek kávy. „Pro nás jako pro malou pražírnu je důležité nakoupit kvalitní produkt. Dá se koupit káva, která je špatně zpracovaná, kde budeme muset vybírat kamínky, větvičky a nekvalitní zrnka, ale na to jsme příliš malí. Nemáme Popelku, která by ty nedostatky napravovala ručně. Kupujeme kávy dražší, které nás oslovují chutí a přitom splňují požadavky na kvalitu zpracování.“
Při pražení kávy mění zrnka barvu ze zelené na hnědou. „Zrníčka se při tom pražení chovají trošku jako popcorn, protože prasknou, zvětší se, vypustí to aroma,“ popisuje průběh pražení Jaroslav Vondrák, který jako pražič dohlíží na hladký chod pražičky. „Do násypky si připravím požadované množství kávy, což bývá v našem případě většinou 6 až 15 kilogramů kávy. Mezitím si pražící buben roztopím na požadovanou teplotu, což bývá 150 až 250 °C podle množství a typu kávy.
Pražení kávy probíhá sice v elektronicky řízené pražičce, ale svým způsobem je to stále umění. „Káva se může spálit. Můžete v ní zabít všechny její zajímavé chuti, které v ní jsou. Káva se dá zkazit na mnoho způsobů.“ Pražení samotné trvá zhruba 10 minut. Zkušený pražič kávy je ve střehu hlavně ke konci pražení, kdy káva praskne a je nutné vystihnout správný moment na zastavení celého procesu. „V ten moment se to mění v drama, kdy jde o každou vteřinu. Tam určujete, jak ta káva bude chutnat.“
Související
-
Ředitel kůru na Svaté Hoře má varhany na kolečkách. Koncertovat tak může i pod širým nebem
Jedinečnou atmosféru Svaté Hory u Příbrami často umocňuje varhanní hudba. Kromě velkých varhan v bazilice tady můžete slyšet i positiv, tedy malé osobní varhany.
-
Mistr pozlacovač používá štětce z veverčích ocásků a srsti jezevce. Nutná je jistá ruka a trpělivost
Sylvie Kroupová téměř padesát let pozlacuje nábytek, mříže, divadelní lóže i kostelní věže. Jako mistr uměleckého řemesla vrátila původní krásu desítkám památek.
-
Řemeslo se člověk učí celý život. Nejvíc mne naučil táta, říká štukatér Jan Jistebnický
Zkušených štukatérů ubývá, a tak o práci nouzi nemají. Jan Jistebnický se řemeslu věnuje už 25 let. Nejvíc se toho naučil od svého otce.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
