Milan Šteindler: Dlouho jsem neměl odvahu přečíst si tatínkův deník

Do Tataráku jsou v podání Milana Šteindlera namíchána „cigára, chlast, drogy, deprese, moderní doba a smrt“. „Myšlenky na depresi a smrt přicházejí s věkem. V mládí dosahovaly moje deprese vrcholu jen v případě, že hrozil pozdní příchod do hospody. V pozdějším věku začnete mít vážný starosti a navíc je dnes doba moc uspěchaná.“

Podle Milana Šteindlera se změnil také humor. Nová Česká soda zkrátka nevznikne. „Jednak nejde vstoupit do stejné řeky a navíc je i jiná doba. Dnes opravdu není možné dělat vtipy jako tenkrát. Společnost je dnes rozdělená i v humoru. Je ale pravda, že vzhledem k našemu politickému prostředí je čím dál větší poptávka po satiře. To dříve nebývalo. My třeba v jedné hře píšeme dopis premiéru Babišovi, ale nakonec dostaneme strach a David Vávra ho sní, aby se nikdo nic nedozvěděl… a to je taková zpráva nejen o premiérovi, ale i o naší společnosti.“

V pořadu Až na dřeň došlo i na vážné téma. Tatínek Milana Šteindlera byl totiž židovského původu a za války prošel koncentračním táborem. „Věděl jsem to už jako dítě, ale tehdy jsem si to neuměl a ani nechtěl představit. Až později jsem to přijal a začal se ke své minulosti hrdě hlásit,“ vypráví režisér, který uvažuje o uměleckém zpracování tématu koncentračních táborů. „Tatínek si napsal deník a já jsem dlouho neměl odvahu si ho přečíst, až teď se k tomu vracím.“

Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu.