Hrát potvory je velmi vděčné a mě to baví, směje se Dana Morávková. Herectví si vysnila už ve čtyřech letech

20. duben 2025

Hrát začala už jako malá holčička. Tehdy byla navíc velmi úspěšnou baletkou a také krasobruslařkou. Později vystudovala herectví a choreografii, vystřídala řadu divadelních scén a dnes je nedílnou součástí pražského Divadla Bez zábradlí. Hostem pořadu Až na dřeň byla Dana Morávková.

Nejnověji je možné vidět Danu Morávkovou ve zbrusu nové hře Divadla Bez zábradlí Apartmá v hotelu Plaza. Inscenaci začal připravovat ještě Karel Heřmánek starší, nazkoušel ji jeho syn.

„Na premiéře měla určitě radost i Karlova žena Hanka, a já si myslím, že Karel by byl na nás na všechny pyšný.“ Mimochodem před premiérami má prý pořád trému. „Čím je člověk starší, tím je zodpovědnější a ty nervy jsou větší.“

Své role, kterých je za dobu celé kariéry neuvěřitelné množství, si nepočítá. Převtělování se do někoho jiného ji stále baví a ve zmiňované nové hře si ho užije opravdu hodně „S Pepou Cardou hrajeme ve třech povídkách, takže hrajeme tři různé lidi, vlastně tři různá představení za jeden večer a je to skvělé. Je to těžký, ale krásný úkol,“ chválí si.

Dana Morávková a Kateřina Kubalová

Krásný divadelní svět

Svou profesi si vysnila už v útlém dětství a první zkušenosti sbírala i v rozhlase, kam chodila do Dismanova dětského sboru, a také v přípravce baletu Národního divadla. Nakonec nezvítězil ani balet, ani její další dětská láska – krasobruslení.

„Rodiče mě přivedli poprvé do divadla, když mi byly asi čtyři roky. A v divadle bylo všechno krásné – venku byla šeď. Pro naši rodinu to byl vždycky zážitek. Já jsem už jako malá holčička měla chuť vyběhnout na jeviště.“

Mnoho hereckých snů se jí už splnilo, jedním z nich byla i touha točit nekonečný seriál. „Když jsem vyhrála konkurz na Andreu v Rodinných poutech. Do té doby jsme to znali jen jako diváci, byl tady Dallas nebo Dynastie. Lákaly mě ty potvory v seriálech, vždycky jim to slušelo a bylo všechno dovoleno. Jsou velmi vděčné a mě to baví,“ směje se.

Dana Morávková

Jako dospívající dívka se musela Dana Morávková poprat s náhlou smrtí svého milovaného tatínka.

„Ráno jsem šla do školy, a když jsem večer přišla z tréninku, tak už tatínek nebyl. Ta rána je nezacelitelná. Tím, že tatínek odešel a maminka byla zoufalá, tak jsem náhle dospěla,“ vzpomíná.

Co Daně Morávkové pomáhá zvládat chmury? Proč o sobě říká, že je věčná naivka? Jaká role pro ni byla největším oříškem? A která setkání ji formovala? Poslechněte si celý rozhovor.

Související