Hrát potvory je velmi vděčné a mě to baví, směje se Dana Morávková. Herectví si vysnila už ve čtyřech letech
Hrát začala už jako malá holčička. Tehdy byla navíc velmi úspěšnou baletkou a také krasobruslařkou. Později vystudovala herectví a choreografii, vystřídala řadu divadelních scén a dnes je nedílnou součástí pražského Divadla Bez zábradlí. Hostem pořadu Až na dřeň byla Dana Morávková.
Nejnověji je možné vidět Danu Morávkovou ve zbrusu nové hře Divadla Bez zábradlí Apartmá v hotelu Plaza. Inscenaci začal připravovat ještě Karel Heřmánek starší, nazkoušel ji jeho syn.
„Na premiéře měla určitě radost i Karlova žena Hanka, a já si myslím, že Karel by byl na nás na všechny pyšný.“ Mimochodem před premiérami má prý pořád trému. „Čím je člověk starší, tím je zodpovědnější a ty nervy jsou větší.“
Své role, kterých je za dobu celé kariéry neuvěřitelné množství, si nepočítá. Převtělování se do někoho jiného ji stále baví a ve zmiňované nové hře si ho užije opravdu hodně „S Pepou Cardou hrajeme ve třech povídkách, takže hrajeme tři různé lidi, vlastně tři různá představení za jeden večer a je to skvělé. Je to těžký, ale krásný úkol,“ chválí si.
Krásný divadelní svět
Svou profesi si vysnila už v útlém dětství a první zkušenosti sbírala i v rozhlase, kam chodila do Dismanova dětského sboru, a také v přípravce baletu Národního divadla. Nakonec nezvítězil ani balet, ani její další dětská láska – krasobruslení.
„Rodiče mě přivedli poprvé do divadla, když mi byly asi čtyři roky. A v divadle bylo všechno krásné – venku byla šeď. Pro naši rodinu to byl vždycky zážitek. Já jsem už jako malá holčička měla chuť vyběhnout na jeviště.“
Mnoho hereckých snů se jí už splnilo, jedním z nich byla i touha točit nekonečný seriál. „Když jsem vyhrála konkurz na Andreu v Rodinných poutech. Do té doby jsme to znali jen jako diváci, byl tady Dallas nebo Dynastie. Lákaly mě ty potvory v seriálech, vždycky jim to slušelo a bylo všechno dovoleno. Jsou velmi vděčné a mě to baví,“ směje se.
Jako dospívající dívka se musela Dana Morávková poprat s náhlou smrtí svého milovaného tatínka.
„Ráno jsem šla do školy, a když jsem večer přišla z tréninku, tak už tatínek nebyl. Ta rána je nezacelitelná. Tím, že tatínek odešel a maminka byla zoufalá, tak jsem náhle dospěla,“ vzpomíná.
Co Daně Morávkové pomáhá zvládat chmury? Proč o sobě říká, že je věčná naivka? Jaká role pro ni byla největším oříškem? A která setkání ji formovala? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Nejsem matka vlčice, ale divoká kočka, říká o sobě herečka Kristýna Frejová
Chtěla být novinářkou, ale stala se po vzoru rodičů herečkou. Dnes nejen hraje v divadle i před kamerou, ale také učí a našla si i cestu k psaní.
-
Herečka Eva Leinweberová: O maminku jsem pečovala tři roky a jela nadoraz. Po její smrti jsem křehčí
Diváci ji znají z filmu Účastníci zájezdu či seriálů Vzteklina a Osada. Co ji na herectví stále baví? A jak ji proměnily roky, během kterých pečovala o umírající maminku?
-
Zlata Adamovská: Zdědila jsem chuť k jídlu a smysl pro humor. Zbytek jsem si musela obstarat sama
Roky patří mezi naše nejpopulárnější herečky. Na svém kontě má celou řadu rolí, ale také okamžiků, které ovlivnily její další životní cestu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.