Kočky k sobě mají vzájemné sympatie. Jsou nám podobné víc, než si myslíme, říká Klára Nevečeřalová
Do povědomí veřejnosti se dostala díky televiznímu pořadu Kočka není pes. Známá kočičí psycholožka má doma čtyři kočky. „Jsou to tři kocourci a jedna kočička. Všechny jsou čistě bytové. Když jsem pryč, většinou spinkají a nabírají energii na zlobení, až přijdu.“
Ani u ní v domácnosti se kočky nevyhnou konfliktům. „Je to přirozené, jsou to živé bytosti. Ale umím s tím pracovat a z velké části tomu předcházet. Bohužel po kastraci kočičky se změnily sympatie mezi ní a jedním kocourem, a to přetrvává dodnes. Je důležité, aby si lidi uvědomili, že i kočky k sobě mají vzájemné sympatie. Jsou nám podobnější – bohužel, nebo bohudík – víc, než si myslíme.“
Kočka domácí vs. bytová
Klára Nevečeřalová tvrdí, že je rozdíl v přístupu ke kočkám, které žijí doma a které se potulují venku. „Je to úplně jiný vesmír. Ty v bytě potřebují mnohem víc pozornosti a upravený prostor. Kočky, co žijí venku, to jsou tygři zabijáci. A ty, co žijí tak napůl doma a napůl venku, nepotřebují tolik mentální stimulace, ale zase mají větší potřebu citové vazby. Potřebují se spolehnout, když se jim venku něco stane, že doma najdou to teplo a jídlo.“
Měli bychom se hned na začátku rozhodnout, jestli budou v bytě, nebo venku. „Nejhorší je, když se bytová kočka stane nechtěným dědictvím a pozůstalí ji vyhodí ven. Ona většinou umře hladem, protože se nenaučila lovit myši a obstarat si potravu.“
Bytové kočky jsou na pozornost nejnáročnější. „Jsou to střádači energie, a pokud nemáme dostatečně přizpůsobený byt, můžeme to pocítit i škrábanci. Říkám tomu tzv. hravá agrese – když nemá co ulovit, začne lovit majitele,“ vysvětluje s úsměvem. V pořadu Alex a host také vyvrátila několik mýtů:
1. mýtus: Kočky jsou necitlivé
V přístupu ke svým kočkám lidé dělají velkou chybu v tom, že je strašně podceňují. „Vůbec si neuvědomujeme, jak jsou to inteligentní zvířata a jak jsou citlivé. Někdo řekne ‚blbá kočka‘, ale ony si dělají velmi silné vazby. Třeba velmi prožívají, když přijdou o svého zvířecího parťáka.“
2. mýtus: Kočka se váže na prostředí
Říká se, že kočka je víc vázaná na prostředí než na svého majitele. „To, že se kočka někdy vrací zpět třeba o deset kilometrů, je jen proto, aby nemusela znovu bojovat o nové teritorium. Takže proto se ty kočky velmi často vrací k těm původním domům. Je to tak padesát na padesát.“
3. mýtus: Vrnění vždy znamená spokojenost
Kontakt s kočkou, její hlazení a mazlení se s ní, snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu v lidském těle. „Jsem dokonce přesvědčená, že nás pomáhají i léčit. Vrněním se uklidňuje, když je ve stresu, nebo když je jí dobře. Umí si tím urychlit hojení ran i zlomenin. Takže když k nám přijde a začne nás provrňovat na nějakém místě, tak nám pomáhá s léčením.“
Vrnění proto nemusí vždy znamenat, že je kočka spokojená. Divokým kočkám nemusí být hlazení vůbec příjemné a vrněním se spíš uklidňuje. „Pokud si na nás kočka vyskočí sama a začne příst, tak to je opravdu šťastná.“
Ne každá kočka se taky ráda chová. „Některá to vyloženě nesnáší, ale vydrží to chvilku právě proto, že nás má ráda. Občas i cítíme, že ztuhne. Většina koček má radši, když ji drbeme na volném prostranství.“
4. mýtus: Kočky se bojí vody
Existují kočky, které můžeme zařadit mezi výborné plavce. „Jsou plemena, která byla šlechtěná pro námořníky. Takové kočky chytaly krysy v přístavech. Nahé kočky, sphynx, zase nemají problém s koupáním, protože jejich kůže se hodně mastí. Ale jsou kočky, které vodu nesnášejí. Toto je velmi individuální.“
5. mýtus: Kočka se nedá vycvičit
Kočka se dá vycvičit podobně jako pes. Ale důležitá je trpělivost. „Musíte trénovat po dobrém. To spousta lidí neustojí a taky si neumí přiznat chybu, že to špatně vysvětlují. Na internetu je už spousta videí, jak je naučit jednoduché povely. Pro trénování je lepší mít žravou kočku, kterou uplatíme pamlskem. Ale motivovat lze i jinak.“
Jak trénovala svého kocoura Vilíčka klidu? Jak se stala kočičí psycholožkou? Co signalizuje, když kočka začne vyměšovat mimo toaletu? Liší se povahy koček podle barvy jejich srsti? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
