Klus i Pokáč jsou pro mě spíš komerční, baví mě lidi, kteří chtějí skutečně něco říct, přiznává písničkář Dědeček

Tomáš Klus nebo třeba Pokáč. To jsou současní známí písničkáři. Jiří Dědeček ale přiznal, že jsou pro něj spíše komerční větví. „Baví mě lidi, kteří skutečně chtějí něco říct. A u těchto mám pocit, že jde spíš o kšeft než o vyjádření myšlenky. Jedním z těch nejzajímavějších, který jsem v poslední době slyšel, tak je Adam Rut, syn Přemysla Ruta. To je teda skutečně člověk, který krásně hraje a výborně zpívá a má neobyčejně poetické texty.“

Ke svým mladším kolegům je upřímný a dokáže jim říct, co se mu na jejich tvorbě nelíbí. „Čím je člověk starší, tím je upřímnější a už se mu nechce kličkovat, přetvařovat se. A i když to v tu první chvíli nepotěší, tak po posouzení všech okolností je ten člověk rád, že se dozvěděl pravdivý názor. Kdyby vám všichni kolem lhali, tak kam byste se dostali.“

Dvě chalupy

Kdo byl jeho inspirací v psaní písní? „Pro mě takový první impuls k psaní byl Klub přátel Divadla Maringotka. Tam jsem poprvé slyšel, jak to můžou lidi dělat na takové dobré amatérské úrovni,“ vzpomíná Jiří Dědeček.

Jarní koronakrizi písničkář trávil na chatě na Vysočině. S manželkou však mají další prázdninové sídlo v Berlíně. „To byla taková touha najít si nějaké evropské velkoměsto. Paříž byla nedostupná a dosud  finančně je, a Berlín byl tehdy velmi přístupný, takže jsme tam něco sehnali a od té doby to držíme jako druhou chalupu.“

Víte o tom, že Jiří Dědeček vydal novou básnickou sbírku Pošta shora? Nebo že překládá texty z francouzštiny? Dozvíte se o tom v celém rozhovoru.