Každé ženě, která zůstala s dětmi doma, bych dala 28. října vyznamenání, říká Barbora Šporclová Kodetová
Vyrostla v rodině doslova prošpikované talentem a ani ona si život bez umění nedovede představit. Nedávno oslavila padesátku a v životě už zažila leccos - potlesk diváků, život ženy v domácnosti i únavový syndrom. O tom všem se v pořadu Až na dřeň rozpovídala Barbora Šporclová Kodetová.
„Během první vlny koronaviru jsem propadala strachu a beznaději. Teď už jsem si zvykla a vnímám, že je potřeba být trpělivý,“ rozpovídala se v úvodu rozhovoru herečka. „Mám jen strach, jak to budou zvládat děti a jak doženou zameškané učivo. Myslím si, že vytržení dětí z řádu je velmi destruktivní.“
16 let byla Barbora Šporclová Kodetová ženou v domácnosti. Starala se o rodinu a jen občas si odskočila do práce. „Rozhodně to ale neberu jako nějakou oběť rodině. Já bych to neuměla jinak.“ Během té doby si podle svých slov několikrát sáhla na dno a prošla i únavovým syndromem. „Ta část mého života už nicméně skončila a já už nebudu jenom skládat ponožky,“ dodává s úsměvem.
Herečka, která nedávno oslavila padesátku, v posledních dvou letech prošla velkou proměnou. Výrazně zhubla a kromě hraní začala také zpívat. „S novou postavou přišla nová energie a chuť do života. Na jednom manželově vystoupení jsem potkala naši skvělou sopranistku Janu Šrejmu Kačírkovou, která si mě vzala pod svá křídla. Zpívání mě moc baví a naplňuje. Zpívám teď všechno možné. Hledám se a uvidíme, kam se dostanu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.