Zajímavý případ před soudem

27. říjen 2004

Obvodní soud pro Prahu 1 se bude v pátek zabývat žalobou potomků majitele pražské strojírenské firmy J. Kameníček a spol., kteří chtějí od státu finanční náhradu za znárodněný podnik. Firma kdysi sídlila v pražské Hostivaři.

Její majitel krátce po válce emigroval do Kanady, kde dnes žijí i jeho vnuci. Podle jejich právníka Luboše Chalupy již české soudy o oprávněnosti majetkových nároků rodiny pravomocně rozhodly. Návrh na vydání továrny a pozemků však zamítly kvůli zastavěnosti a privatizaci. Zprivatizovaný majetek se podle českých zákonů nevracel, uvedl Chalupa. Tentokrát rodina po státu, zastoupeném Ministerstvem financí, žádá 22 milionů korun jako náhradu za to, že jí v restituci nebyly tovární objekty vydány. Zároveň dědicové chtějí finanční náhradu za samotné znárodnění - tedy náhradu za ztracenou značku firmy, patenty, ochranné známky a podobně. "To jsme vyčíslili na 200 milionů korun," řekl právník Chalupa. Druhou část žaloby však budou podle něj nárokovat jen v případě, že neuspějí s tou první. V případě, že by Chalupovi klienti uspěli v druhé části žaloby, mohlo by to podle některých odborníků vyvolat vlnu podobných žádostí potomků bohatých českých předválečných podnikatelů. "Bylo by to průlomové v tom, že by stát byl odpovědný za škodu způsobenou znárodněním," uvedl Chalupa. Ve sporech ohledně náhrad za znárodnění jde o promlčecí lhůtu. Znárodňovací dekrety prezidenta Edvarda Beneše z roku 1945 předpokládaly, že pokud znárodněný majetek nepatřil Němcům, Maďarům či kolaborantům, mají původní majitelé nárok na náhradu. Požádat o ni mohli v tříleté lhůtě. Podle soudů, které již o podobných nárocích v jiném případu rozhodovaly, lhůta dávno vypršela, a žádost je tak promlčena. Podle některých právníků by však lhůta začala plynout až od chvíle, kdy by majitelé znárodněné továrny dostali od tehdejšího ministerstva financí výměr náhrady. A to nikdy nikdo nedostal.

Právník Chalupa navíc tvrdí, že k dekretu 100, který o náhradě hovoří, nebyla tehdy vydána prováděcí vyhláška. Jinými slovy - ministerstvo financí nemohlo tenkrát o výměrech náhrad v praxi vůbec rozhodovat. Vyhláška byla vydána až v prosinci 1948, kdy už se nikdo z politických důvodů neodvážil o náhradu za znárodnění žádat, domnívá se Chalupa. Vyhláška byla navíc v lednu 1952 zrušena.

Spustit audio