Z vodáka divadelním kritikem
I podél Vltavy se můžete toulat po stopách pražských pověstí. Možná, když budete mít štěstí, na vás z podhladiny vykoukne vodník. A když budete mít toho štěstí ještě více, bude to vodník, kterého nebaví lidi topit. O jednom takovém vypráví Filip Jan Zvolský z Muzea pražských pověstí a strašidel.
„Vodníka byste hledali jen stěží mimo vodu, a přeci jednoho najdete až na Vinohradech poblíž Flory. Je to vodník Jindřich, který většinu svého vodnického života prožil na Františku a vůbec ho jeho vodnická živnost netěšila. Sedával v tůni a četl od rána do noci moudré knihy, co je lidé při velkém pálení knih nespálili docela.
Jednoho dne však k němu připluly noviny a v nich byla nabídka práce v nové vodárně na Floře. Hledali člověka, co se vyzná ve vodě. Jindřich sice člověk nebyl, ale o to více se ve vodě vyznal. A tak se přihlásil o práci a stal se váženým vodákem vinohradské vodárny.
Pro jeho sečtělost ho měli všichni v úctě a jelikož brzy jeho malý byteček na množství nových knih nestačil, přestěhoval se a nikdo neví kam. Ví se jen, že když už vodáka nebylo zapotřebí, stal se z něj ten, jemuž je povoleno druhého potopit – divadelní kritik,“ vypráví Filip Jan Zvolský, autor knihy Tajemství pražských půlnocí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
