V Praze jsou k vidění nejlepší reportážní fotografie, začala výstava World Press Photo

Optimistických a veselých záběrů najdete na bílých stěnách a panelech ve výstavní síni historického Karolina velmi málo. Cenu Prahy získal záběr tureckého fotografa Bülenta Kilice, který zachytil hledáčkem svého fotoaparátu děsivost teroristického útoku v Kobani. Při tomto útoku na kulturní centrum zemřely desítky lidí.

Zplnomocněnec velvyslance Nizozemského království Peter Keullers při prohlídce výstavy také marně hledal víc optimistických snímků, a pak se zamyslel nad smyslem reportážní fotografie.

„Minulý týden jsme byli všichni šokováni fotografií syrského kurdského chlapce, jehož tělo bylo vyplaveno na turecké pláži v Bodrumu. Obraz této hrůzy měl obrovský dopad na veřejnost a na politiky celého světa. Uvědomil jsem si, že touto výstavou vzdáváme hold všem fotografům, kteří pořizují reportážní fotografie. Zobrazují realitu každodenního života. Není vždy příjemné se na ně dívat a vědět, že jde o skutečnost.“

World Press Photo je podle něj důležitou organizací, které propaguje reportážní fotografii a je důležité, aby takové snímky vznikaly.

Zástupce organizace World Press Photo Paul Russler si položil zásadní otázku - proč potřebujeme reportážní fotografie a také svou úvodní řeč na vernisáži stočil k snímku dvouletého dítěte.

„Snímek mrtvého chlapce mluví za vše. Tento obrázek utonulého dítěte nemůže nechat nikoho lhostejným. Oslovuje nás jako lidské bytosti, ne jako například politiky, diplomaty a žádá po nás reakci a jednoznačnou odpověď. Právě tohle dokáže reportážní fotografie způsobit. Transformuje celou komplexní záležitost argumentů pro a proti do jednoho otazníku - co si myslíte vy.“

Novináři mají o World Press Photo stále velký zájem. Letos se do soutěže přihlásilo skoro šest tisíc fotografů ze 131 zemí světa. Porota vybírala skoro ze sta tisíce snímků. Absolutním vítězem se stal dánský fotograf Mads Nissen se záběrem na homosexuální pár, který v malém petrohradském bytě tráví intimní chvíle.

Podle předsedkyně poroty, obrazové editorky časopisu The New York Times Michel McNallyové, musí být vítězný obrázek estetický, musí mít vliv a musí mít potenciál stát se kultovním. Fotografie Madse Nissena je přesně taková.