V Modřanské rokli žije sedmačtyřicet druhů měkkýšů

Vrkoč rýhovaný. Slimáčník táhlý. Sklovatka rudá. Nebo dvojzubka lužní. A další a další, o kterých většina z nás nemá ani tušení. Celých 47 druhů měkkýšů žije v lužním místě na jižním okraji Prahy, v Modřanské rokli. Je to místo s nejbohatším výskytem měkkýšů v metropoli. Nedávno tu otevřeli obnovenou naučnou stezku.

Přírodní památka Modřanská rokle je erozním zářezem Libušského potoka. Je význačná lužními porosty v okolí vody a výskytem teplomilných lučních společenstev na svazích. Je to i důležitá rekreační oblast mezi okolními sídlišti. Území modřanské rokle patřilo do 16. století k velkostatkům Komořany, Dolní Břežany a k panství Kunratice. Bývaly tu tenkrát pastviny a louky. Po bitvě na Bílé hoře a konfiskaci připadly Zbraslavskému klášteru. Po zrušení kláštera na konci 18. století se majitelé střídali jak na běžícím pásu. Dnes o místo pečují Lesy ČR, magistrát i úřad Prahy 12.

Naučná stezka Modřanskou roklí je dlouhá asi 2,4 kilometru a je značena modrou turistickou značkou. Jednotlivá zastavení se věnují rekonstrukci lesa, teplomilným stepním společenstvím, potočnímu luhu, vodním biotopům, historii území, geologii a také ptactvu a dalším významným živočišným druhům. Každá zastávka je doplněna originálními a netradičními interaktivními prvky, panely s informacemi, fotografiemi a kvízovou hádankou k tématu.

Modřanská rokle je přírodní památkou na jižním okraji Prahy
Kdysi tu bývaly jen louky a pastviny
Poznat stromy podle obrázků, to je jeden z úkolů naučné stezky
Spustit audio