V divadle Sklep hranice neexistují. Tolik blbostí za svoje prachy jinde neuvidíte, ujišťuje herec Milan Šteindler
Scházet se kdysi začali v domě babičky Davida Vávry, o popularitě ale tenkrát nesnili, ze sklepa je na veřejnost vyhnalo něco úplně jiného. „My jsme prostě ze sklepa museli, protože náš spolužák Pavel Auerbach babičce načůral do zavařovacích sklenic,“ vzpomíná Milan Šteindler. Nejen o divadle Sklep mluvil ve studiu Rádia Praha.
Bavit se chtěli hlavně oni sami, že se pobaví i někdo další, byl jenom bonus. Od těch dob uplynulo více než padesát let a představení divadla Sklep bývají neustále vyprodaná. Z jejich vánočního setkání každoročně vzniká tradiční Besídka.
„Tam si každý připraví nějakou scénku, píseň, cokoliv, ať už sám, nebo ve spolku s několika dalšími třeba. A ostatní nevědí, co to bude. Takže my tvoříme a zároveň se sami překvapujeme. Tolik blbostí za svoje prachy jinde neuvidíte.“
Scénky, skeče a písně vznikají spontánně a nemají žádné dané téma ani omezení. „V divadle Sklep hranice neexistují. V lednu se pak udělá schůze, to je tzv. porcování medvěda. A všechno, co se zahrálo, se pak musí srovnat do dvouhodinového představení. Takže se musí něco vyhodit. A o tom je v lednu ta hádka.“
V divadle Sklep se prý Milan Šteindler vyblbne, v Divadle Na Jezerce pak má možnost hrát o něco civilněji. „Mně se Na Jezerce líbí, že se věnují komediálním tématům, ale mají nějaký přesah. A člověku se to taky daleko líp hraje, když má pocit, že přece jenom ještě něco k té komediálnosti sděluje,“ chválí si.
David Bowie, chlápek z lobby
Vyrostl na „Depešácích“ a miluje Davida Bowieho, se kterým se i velmi náhodně potkal. Na festival v Los Angeles se Milan Šteindler dostal díky filmu Kopytem sem, kopytem tam.
„Přijeli jsme do hotelu, paní režisérka se šla ubytovat, Hanák s Vávrou něco vyřizovali u recepce a já jsem si v lobby sednul k nějakému chlápkovi. Koukal jsem na něj a říkal jsem si, že ho odněkud znám. Pak mi došlo, že to je David Bowie.“
Zeptal se tedy slavného zpěváka, jestli nemá oheň. „A on, že ovšem, a připálil mi cigáro. Tak jsem mu řekl, že jsem hudebník z Evropy a že velmi obdivuji jeho práci. Myslím, že ho to velice dojalo. Zrovna tato informace,“ směje se Milan Šteindler.
Přesně v tuhle chvíli ho uviděli i jeho kolegové, co následovalo? Jak vzniklo heslo, že plagiátorem není ten, kdo je druhý, ale ten, kdo je horší? Je pravda, že kdysi slíbil Tomáši Vorlovi, že nebude hrát v jiných filmech než v těch jeho? A chystá se teď něco režírovat? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Své ženě jsem kladl záludné otázky o nevěře, vypráví o vzniku filmu Pánský klub režisér Matěj Balcar
Brzy vstoupí do kin jeho filmový debut Pánský klub, komedie o léčbě eroticky závislých mužů. Ve videorozhovoru ale režisér Matěj Balcar mluví i o divadelních premiérách.
-
Miluji moderování čehokoliv. Klidně myslivecký ples, mně je to jedno, vtipkuje Adéla Elbel
Stand-up Na stojáka, vlastní talk show, psaní knih a teď i celovečerní stand-up speciál. Adéla Elbel rozhodně nezahálí a svou práci si užívá.
-
Moderátor Honza Dědek: Když mě někdo nepustí ke slovu a lidi se baví, tak jsem šťastný
„Mám pocit, že se má dělat legrace úplně ze všeho. My Češi jsme na to specialisti. Některé věci byly k nepřežití, kdybychom si z nich nedokázali udělat legraci.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
