V Bílém Újezdě na Rychnovsku mají zvonici se zaseknutou sekerou. Měla odrazovat lapky

Zdejší zvonice z druhé poloviny 13. století je známá právě díky oné zaseknuté sekerce. Dnes už se ovšem neví, kdy a z jakých důvodů se tam dostala. Traduje se však, že měla odehnat nepočestné lidi, šejdíře a loupežníky.

Kromě této verze se do dnešních dnů zachovaly také dvě pověsti, z nichž každá přichází se zaručeným příběhem, který osvětluje, jak to tehdy vlastně se sekerkou bylo. Jedna vypráví o tesaři Adamovi, který právě dokončoval práci a zatloukal poslední hřebíky do šindele, když mu ujely nohy. V poslední chvíli zatnul sekerku do špice, ale pádu nakonec stejně nezabránil. Ovšem sekerka tam zůstala na věčnou památku.

Kostel proměnění Páně|foto: Jiřina Šmídová

Druhá pověst mluví rovněž o tesaři, který měl opravovat šindelovou střechu. Má ale šťastnější konec. Pepek Veverka prý po věžích uměl skákat skutečně jako veverka, a tak nebylo v celém regionu věže, kterou by neznal. Také zrovna zatloukal poslední šindele, když mu ujela noha. Pepek se ale zaseknuté sekery udržel tak dlouho, než sousedé stačili přistavit vůz s fůrou slámy, do které poté bezpečně spadl.

Pověstí o sekerce je mnoho. Stačí si vybrat

Kostel proměnění Páně|foto: Jiřina Šmídová

A jiná pověst pro změnu říká, že sekera oznamovala obecní hrdelní právo, anebo naopak, že sekera byla zaseknuta ve chvíli, kdy bylo toto právo ukončeno. Existuje i pověst o tom, že se tesař vsadil s čertem, kdo z nich přehodí sekeru přes věž zvonice. Když tesař sekeru vyhodil, čert ji prudce sfoukl a sekera se zasekla na špici věže.

A aby toho nebylo málo, tak se v místním tisku v šedesátých letech objevila zpráva, že sekera na zvonici zachránila život místnímu faráři, který se pokoušel střechu vyspravit. Pravda to sice prý nebyla, ale tato zpráva ve své době umožnila upozornit na zásluhy pana faráře, o kterém by se jinak asi nesmělo psát.

Zvonice stojí u kostela Proměnění Páně, který byl postaven ve druhé polovině 13. století a do dnešní novorománské podoby byl upraven přestavbou roku 1896. Zvonice je pozdně gotická stavba vestavěná do ohradní zdi hřbitova. Kdysi bývala jedinou vstupní branou do kostelního areálu a v případě napadení nepřítelem mohla být využita i k obraně.

Kostel s hřbitovem|foto: Jiřina Šmídová

Spodní zděná část zvonice je bez oken. Pouze v patře je štěrbinové okno, které má charakter střílny. Stavba je pozoruhodná svou šindelovou střechou o třech střešních patrech. V nejnižším je umístěna trojúhelníková zvonová stolice. Ve věži bývaly tři zvony. Do dnešních dnů se zachoval jediný z roku 1557.