Sumac, Nutmeg, Aniseed a Laurel. Vydejte se do Zoo Praha do nové expozice za tasmánskými čerty
Vydejte se do nově otevřené expozice Darwinův kráter v Zoo Praha a seznamte se s australskou faunou. Na vlastní oči uvidíte zástupce více než dvaceti živočišných druhů - ježury, hady, ptáky z buše i mokřadů a samozřejmě ty nejvýznamnější obyvatele - ďábli medvědovité, označované také jako „tasmánští čerti“. Sumac, Nutmag, Aniseed, Laurel - jeden od druhého se liší tvarem, bílými skvrnami a povahou, přesto tvoří nerozlučnou skupinku.
Každý z našich čtyř ďáblů je osobnost a jméno každého z nich označuje v angličtině některý druh koření. Jeden od druhého se liší tvarem a rozsahem bílých skvrn, jedinečných jako otisk prstu. A samozřejmě i povahou.
VÝJIMEČNÍ ĎÁBLI MEDVĚDOVITÍ
Sumac („Škumpa“)
narozen 5. dubna 2018
Poznávacími znaky jsou přerušená bílá čára na hrudníku a hnědá špička ocasu. Zpočátku se choval bázlivě, odmítal opustit box a nevylezl ani při krmení. Postupně si ale začal zvykat a nyní je situace zcela opačná. Sumac je hned po Nutmeg nejméně bojácné zvíře a můžeme ho společně s ní nejčastěji potkat ve výběhu i ve chvíli, kdy Aniseed s Laurel utečou.
Nutmeg („Muškátový oříšek“)
narozena 3. dubna 2018
Nejprůbojnější a nejštíhlejší ze samic poznáte podle bílé náprsenky a pruhu na zadku. Nutmeg je hodně zvídavá, hravá a oproti ostatním asi i nejvíce vzteklá. Nemá ráda úklid s vodou. To začne přebíhat do jiného boxu a hledat suché místo. Pokud najde ve výběhu novou věc, snaží se jí hned zmocnit a co nejrychleji ji schovat do boxu. Baví ji zápolení s dřevěnou tyčí či proutěnou koulí.
Aniseed („Anýz“)
narozena 5. dubna 2018
Od ostatních ďáblů ji odlišuje bílá tečka na zadku a slabá bílá čárka na pravé přední noze a na hrudníku. Aniseed je plachá samice, která se k ostatním chová spíše odtažitě. Nejraději spí sama v boxu, kdežto ostatní mají docela rádi kontakt a většinou spí společně v jednom hnízdě.
Laurel („Bobkový list“)
narozena 13. března 2018
Laurel má téměř černé zbarvení, malou bílou skvrnu na hrudníku a tmavší obličej. Stejně jako Aniseed je bázlivější než Nutmeg. Nejvíc se to projevuje, když slyší nové zvuky nebo cítí neznámé pachy. To se pak snaží rychle ukrýt v bezpečí nory. Pokud se jí něco nelíbí, protestuje tlumeným „auff“.
KLOKANI VELCÍ JAKO ČLOVĚK I ÚPLNĚ MALÍ
V Darwinově kráteru uvidíte i tři z pěti tasmánských druhů klokanů – od maličkých až po ty největší – s těmi můžete dokonce sdílet společný výběh. Zabydlely se tady hned dva druhy klokanů. Klokan obrovský, druhý největší druh klokana po klokanu rudém a klokan rudokrký.
Dospělý samec klokana obrovského měří vestoje až dva metry a váží 60 kg (samice jsou výrazně menší). Typickými znaky jsou široké ušní boltce a měkká, poměrně dlouhá srst. Je společenský a jeho aktivita v přírodě je nejvyšší za úsvitu a soumraku. Klokan rudokrký je středně velký druh a nejběžnější zástupce vačnatců chovaných v lidské péči. Je rozšířen ve východní Austrálii a na Tasmánii, kde se vyvinul samostatný poddruh známý jako klokan Bennettův, který je výborně přizpůsoben místnímu chladnějšímu podnebí. Oproti pevninskému poddruhu je větší a jeho srst je hustší a delší.
DVA MIMOŘÁDNÉ DRUHY AUSTRALSKÝCH HADŮ
Austrálie není jen nejmenší kontinent a země vačnatců – je to také světadíl hadů, obzvláště těch jedovatých. Žije jich zde dokonce více druhů než těch nejedovatých, což je celosvětový unikát.
Milovníci plazů si tak určitě nenechají ujít průchozí jeskyni Darwinova kráteru se zástupci australských stromových i jedovatých pozemních hadů.
Krajta kýlnatá
Je velmi vzácný stromový had z malé oblasti v severozápadní Austrálii. Objeven byl až v roce 1981 a do roku 2007 bylo známo pouze deset jedinců. Obývá monzunové lesy v oblasti Kimberley, a tak má jeden z nejmenších areálů ze všech hadů na světě. Zdržuje se v korunách stromů nebo v jeskyních a je aktivní v noci. Naše krajty jsou potomci rodičů zabavených pašerákům.
Smrtonoš zmijí
Je australskou obdobou zmijí, kterým však není příbuzný; patří mezi korálovcovité hady. Smrtonoš zmijí je rozšířen hlavně v obydlených oblastech severní, východní a jižní Austrálie, kde obývá lesy, travnaté oblasti a vřesoviště. Loví bleskovým výpadem ze zálohy, červovitě se svíjející ocas mu slouží za návnadu. Početní stavy smrtonošů v přírodě klesají a může za to úbytek vhodných biotopů a zavlečení predátoři, jako jsou lišky. Problémem jsou i ropuchy obrovské, které vypadají jako vhodná kořist, ale jsou pro hady smrtelně jedovaté. A pro oslabenou rozdrobenou populaci mohou být zničující i rozsáhlé požáry.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
