Spadl do vody a nechal postavit přístaviště. Parník Modřany měl zastávku u tamního cukrovaru kvůli malé nehodě ředitele podniku

Parník, objednaný Pražskou akciovou společností pro paroplavbu na řece Vltavě, postavili v roce 1883 v Drážďanech, spolu s dalším parníkem stejných rozměrů. Původně tato dvojice plavidel nesla jména Rudolf a Stefanie. Na počest habsburského korunního prince a jeho manželky, belgické princezny. V roce 1918, tedy přesně před 100 lety, se ze Stefanie staly Modřany, z Rudolfa Jarov. Od roku 1942 do roku 1945 byly Modřany přejmenovány na Klingenberg, po válce zpátky na Modřany a nakonec, v padesátých letech, z nich byl Pionýr. Pod tímto názvem parník v roce 1955 dobrázdil vody Vltavy, kde ho bylo nejčastěji vidět na linkách do Chuchle a Zbraslavi. Za svůj dlouhý život měl jen jednu vážnou nehodu. Stala se v roce 1942, když najel na mělčinu, v modřanské úžině.

Potopený parník při nehodě v roce 1942|foto: archiv Danuty Beranové

A v současnosti se parník Modřany ‚vrátil domů‘. V podobě makety, která je k vidění v modřanském Viničním domku. Pokračuje novinářka Danuta Beranová, která tomuto objektu z 19. století věnovala řadu článků. Napřed bojovala za jeho záchranu, a teď, když už je domek opravený, snaží se, aby si sem návštěvníci zase našli cestu: „V půdním prostoru je nainstalovaná expozice Doba bronzová i s mapou nálezů v Modřanech a Komořanech a ve druhé části se pořádají komornější putovní výstavy. Tady dole jsou nastálo vystaveny dvě makety s popisy. Model modřanského cukrovaru, který vyrobili bratři Maštalkové z Modřan, a parník Modřany od Jaroslava Řípy z Košíř, zkušeného modeláře říčních plavidel.“

Model parníku Modřany|foto: Jolana Nováková

Parník Modřany uvezl 200 osob a plul hlavně z Prahy do Chuchle. Ovšem o víkendech vypomáhal i na trase do Štěchovic. Kdo chtěl přistoupit v Modřanech, musel se k parníku dopravit na loďce. Stejným způsobem se jednoho dne přepravoval ředitel místního cukrovaru, nechtěně se vykoupal, a tahle malá nehoda stála za velkým rozhodnutím. Pan ředitel nechal v Modřanech vybudovat malé přístaviště, hned pod cukrovarem, u Koňské tůně. To se v budoucnu hodilo i pro dopravu surovin a zboží, pro nákladní lodě.