Sny o Hollywoodu jsem dávno vzdala, říká herečka Lucie Benešová
Je krásná, známá a jde z role do role. Kromě toho se věnuje charitě a vychovává čtyři děti. Velkou rodinu přitom jako dítě nepoznala, navíc vyrůstala bez tatínka. Jak ji to ovlivnilo a jak později nesla vlastní rozvod, prozradila herečka Lucie Benešová.
To, že se stane herečkou, věděla Lucie Benešová už od základní školy. Všechno začalo už ve druhé třídě: „Kamarádka Pája mě vzala a přihlásily jsme se do dramatickýho kroužku, ani jsme pořádně nevěděly co to znamená, kam to vlastně máme chodit. Pája pak po letech odpadla, ale já jsem chodila až do konce základky. A paní profesorka Matějová mi řekla: Budeš herečka, nic jinýho dělat nebudeš, já tě připravím. Díky ní jsem udělala zkoušky na konzervatoř. Dovedla mě ke zdárnýmu konci a zpečetila mi tím osud. Chodila jsem na kamerovky, na konkurzy i do komparzu. Tam jsem se už drala dopředu do první řady, aby mě bylo vidět. Asi jsem to měla předurčený, navíc mě maminka podporovala, jí se to líbilo,“ vypráví Lucie.
A jako mladá herečka měla i velkolepé plány. „Samozřejmě když jsem byla mladší, měla jsem všechno jasně předem nalinkované. Dneska si říkám, proč chtít víc, zaplaťpánbůh za to, co mám. Ráda si hraju, ráda se nechávám líčit, ráda se oblíkám, ale pak se zase vrátím domů a jsem spokojená. Odjet do Hollywoodu, z toho jsem už vyléčená. A kdyby jednou ta práce nebyla, tak bych si našla jinou.“
Doma má Lucie dohromady čtyři děti. Holčičku Sáru mají s manželem v pěstounské péči. Lucie je patronkou dětského domova Domino a spolupracuje s neziskovou organizací Dejme dětem šanci. O tom, že by si domů vzala dítě z dětského domova, začala uvažovat při narození prvního syna. „Zjistila jsem, jak mě ten malej tvoreček hrozně potřebuje a ničilo mě, co vlastně dělají ty děti, které mámu nemají? Úplně mě rozhodila představa, že někdo tohle nemá, tu mámu, která objímá. Tak jsem to začala pomalu plánovat. Přišlo to pak později s manželem Tomášem.“ Doma mají prý s tak velkou rodinou pořád veselo. „Je dobrý mít velkou tlupu, protože pořád se něco děje. Pořád je pro koho vařit, něco připravovat, jsme prostě jedna velká parta.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.