Šavuot je svátkem darování Tóry a v Izraeli také svátkem první sklizně

Název svátku Šavuot se odvozuje od biblického příkazu odpočívat sedm týdnů od druhé pesachové noci, tedy od svátku vyvedení Izraelců z egyptského otroctví. Následující 50. den po Pesachu měli židé oslavit jako posvátný. Hebraistka Lena Arava-Novotná k tomu říká:

„Svátek Šavuot znamená v překladu Svátek týdnů, protože se počítají týdny po Pesachu, kdy se počítá omer. Slavíme ho 50. den po Pesachu, je to završení celého toho pesachového cyklu.“

Obraz ke svátku Šavuot, Avraham di Mordo z ostrova Korfu, 1733|foto: © Židovské muzeum v Praze

Zatímco během Pesachu došlo k fyzickému osvobození lidu Izraele, svou duchovní svobodu získal až prostřednictvím darování Tóry na hoře Sinaj. A právě tuto událost svátek Šavuot připomíná. S tím se pojí i zvyk, že od předvečera svátku Šavuot až do ranní modlitby mají židé studovat. Nechodí tedy spát, ale bdí a připravují se na přijetí Tóry.

„V Izraeli je tento svátek jeden z nejkrásnějších, respektive ty oslavy jsou jedny z nejkrásnějších, protože kromě tradičního jídla a pití, spojeného s konzumací mléčných výrobků, se organizují studijní noci, kdy se většina domácností otevře, zvou se různí rabíni, učenci, známí filosofové, ale i úplně obyčejní lidé, kteří komentují nějakou biblickou četbu nebo nějaký biblický či filosofický text podle toho, kde se pohybujete – jestli v ortodoxním prostředí, nebo v prostředí laickém. V každém případě je to dost neuvěřitelný svátek, protože jsou všude otevřené dveře a lidé mohou kamkoliv vstoupit, aniž by se nějakým složitým způsobem objednávali. Takže pro mě je ten svátek Šavuot spojený hlavně s Izraelem, kde na mě velmi zapůsobil.“

Během svátku Šavuot mají synagogy zvláštní výzdobu.

„Protože je to svátek spojený s první úrodou, tak v Izraeli se tam dávají první klasy obilí a případně květinová výzdoba. V Česku máme do sklizně obilí ještě daleko, takže se tady na Šavuot synagogy většinou zdobí květinami, případně nějakými jinými prvky z přírody.“

Šavuot má také specifickou liturgii. Předčítá se při ní kniha Rút, která se pojí s obdobím sklizně a zároveň připomíná krále Davida. David byl totiž potomkem Rút, která jako cizinka přijala židovskou víru.

„Právě v knize Rút jsou položeny základy spasitelského díla, můžeme to tak říct, celého toho davidovského rodu budoucích králů Izraele, protože Rút je považována za jeho pra-pra-pramatku, přestože byla sama konvertitkou. A to je velmi pozoruhodné, že si právě tohle na Šavuot připomínáme, že judaismu, to vyvolení, je věc Boží, a nabízí se zcela nečekaně a tak trochu zdarma – jako v případě Rút.“

Ke svátku Šavuot patří specifické pokrmy, v současném Izraeli především zmrzlina.

„Na Šavuot se konzumují jídla bez masa, zejména mléčné zákusky, palačinky, různé druhy koláčů. Samozřejmě důležitou součástí je také med, protože mléko a med jsou symboly Erec Jisrael a jsou to také symboly moudrosti.“

Šavuot je jedním ze tří židovských poutních svátků.

„Vedle Pesachu a Sukotu je to ten prostřední poutní svátek, což znamená, že ve starověku chodili židé do Jeruzaléma do chrámu na tento svátek.“

A právě Šavuot byl tím svátkem, kdy se po Kristově zmrtvýchvstání a nanebevstoupení sešli jeho učedníci v Jeruzalémě, kde na ně sestoupil Duch svatý. V křesťanském prostředí se tomuto svátku říká Letnice a slaví se 50 dní po Velikonocích.