Sabina Vosecká
Zpracovávám různé kulturní akce a jsem taková létající redaktorka.
Znamení?
Štír.
Co mě na práci v rádiu baví?
Práce v rozhlase je srdcovka. Baví mě pestrost témat, kterým se věnuju. Často natáčím totiž v terénu. Někdy o chystaném koncertě, jindy o výstavě nebo divadlu. Věnuju se taky sociálním sítím a říká se mi #letajiciredaktorka. Ten pocit, že je díky reportážím se mnou na místě i posluchač, je taky fajn. Zkrátka je pro mě každý den takovým malým překvapením. Mít práci, která vás baví, je prostě skvělá věc. Doporučuju!
Předtím jsem stihla?
Vystudovat herectví, stát na prknech, co znamenají svět, zahrát si ve filmu nebo dělat produkční. Předtím, než se ze mě stala létající redaktorka, jsem taky pracovala ve zpravodajství Českého rozhlasu.
Nejraději poslouchám?
Hudba je můj svět, kam ráda často utíkám. Odmala jsem zpívala a měla jsem dokonce svoji kapelu. Pak nám náš kytarista dal vale a utekl jinam a přesně tehdy moje éra slavné zpěvačky skončila. Občas si ještě odskočím k šanzonům, protože to je taky moje srdcovka. Ze všeho nejvíc jsem věrná jazzu, soulu a funku – pro tyhle žánry moje srdce bije nejsilněji. Ráda si ale poslechu pop, rock nebo živý orchestr. Slyšet všechny ty nástroje najednou je pro mě vždycky jedna velká euforie.
Mé nejoblíbenější filmy?
Všechny, kde hraje můj milovaný Jean-Paul Belmondo - to je prostě borec. Taky třeba Forrest Gump a z českých Pelíšky, Samotáři, Vrchní, prchni!, Marečku, podejte mi pero a ráda koukám taky na cestopisné dokumenty.
Oblíbení literární autoři?
Kundera.
K jídlu a pití mám nejraději?
Jídlo je moje další velká láska. Miluju vaření a taky ráda jím. Mezi můj top patří bramborový salát moji maminky, jehněčí na víně, králík na svíčkové, ale miluju taky indická, asijská jídla a italská jídla. Jo a taky ujíždím na chlebíčkách.
Když mám volný čas, tak ho trávím?
S přáteli, rodinou, naším psem. Chozením po lesích, ale taky psaním, tancem, nebo renovováním starých věcí. Chystám se dát třeba do pucu jedno úchvatné křeslo.
Oblíbené místo v Praze?
Tam, kde jsem doma a park Stromovka.
Motto?
Snaž se žít teď a tady.
Všechny články
-
Létající redaktorka na zámku u Matěje Stropnického: Je to památka, která potřebuje hodně dřiny
Druhým rokem žije Matěj Stropnický společně se svým partnerem hercem Danielem Krejčíkem na zámku v Osečanech.
-
Létající redaktorka zaletěla do Studia DVA: Jak se Iva Pazderková připravuje na bikini fitness?
Až do nedávna jsem ji znala jen jako „blbou blondýnu“ z pořadu Na Stojáka!. O tom, že má kromě divadla ráda i procházky do přírody, ekologii a hudbu jsem taky lehce věděla.
-
Jak vypadá ráno spisovatele? Létající redaktorka vyrazila za Michalem Vieweghem na Sázavu
Knížky Michala Viewegha jsem znala z naší rodinné knihovny, takže jsem ho začala číst už někdy v dospívání. Nejvíc mě samo sebou bavily pasáže o sexu.
-
Létající redaktorka: Co mi karanténa dala a vzala?
Po několika týdnech se život pomalu vrací zpátky do zajetých kolejí. Obchody znovu otevřely, kavárny a restaurace začaly fungovat. Kultura se pomalu může nadechnout.
-
Létající redaktorka: Vzít francouzskou buldočici na túru nebyl nejlepší nápad
Chození po kopcích na Šumavěje neskutečně uklidňující záležitost. V Praze už rozkvétají stromy, tady je teprve předjaří. Vyrazila jsem se na tu krásu podívat víc zblízka.
-
Vaří celé Česko, i naše létající redaktorka
Nejoblíbenějším místem, kde teď trávím mezi procházkami nejvíc času, je kuchyně. Miluju totiž vaření a teď je na něj prostor jako nikdy předtím.
-
Karlův most bez turistů a silnice s minimem aut. Létající redaktorka prošla Prahou během karantény
Výhodou karantény je to, že si doma můžete pořádně uklidit. Pravděpodobně tak důkladně, jako nikdy.
-
Jak zvládat karanténu
Česko se ocitlo v krizové situaci. Procházíme si obdobím, které nikdo z nás nikdy nezažil. Nechci být patetická, ale je důležité víc než kdy jindy teď držet při sobě.
-
Po zavíračce do muzea na makronky
Jsou místa, která vám tak nějak přirostou k srdci. Po mém častém putování Prahou jich mám hned několik. Jedním takovým je Národní zemědělské muzeum....
-
Sekáč, který pomáhá lidem v nouzi
Někdy si říkám, že mít střechu nad hlavou a mít co jíst, není vůbec samozřejmost. Jsou totiž lidi, kteří takové štěstí zkrátka nemají.