Režisér Biser Arichtev: Na seriálu Kukačky se mi pracovalo hodně dobře. Má silné téma i skvělé herce
Je podepsán pod celou řadou úspěšných seriálů, jako třeba Vyprávěj nebo Kukačky. Podle čeho si projekty vybírá? Co ho k natáčení přivedlo? A proč si teď naordinoval poměrně dlouhou pracovní pauzu? Nejen o tom mluvil v pořadu Až na dřeň režisér Biser Arichtev.
Největším oceněním pro něj prý je, když se seriál lidem líbí a dívají se. Sám svou práci v televizi nesleduje, s gustem ale pozoruje svou ženu Veroniku, která se poctivě dívá.
„Ona se vždycky hodně dojímá a já jsem rád, že ten seriál umí vyvolat takové emoce,“ dodává s tím, že Kukačky pro něj byly školou, jak s emocemi diváků pracovat.
„Máme tam skvělé herce, ty situace ve scénáři jsou velmi zajímavé a navíc má ten scénář velmi silné téma. Tam je to poskládáno tak, aby to klapalo. Pracovalo se mi s tím hodně dobře.“
Práce režiséra nebyla vysněná
Na začátku každého projektu bývá hodně kritický a kolegy týrá všetečnými dotazy. Díky nim se ale sžije s projektem, připraví se na možná úskalí a najde ty největší slabiny.
„Já vždy chci, aby ten projekt měl téma, něco, čím by se lidé mohli zabývat. V televizi to není vůbec lehké i vzhledem k tomu, že každá televize chce zaujmout co nejširší publikum a je potřeba dělat kompromisy. Pár scénářů už jsem vrátil, protože mi nedávaly smysl.“
Nejsem z těch, kteří by se dívali zpátky a trýznili se tím, jak něco udělali špatně. Je lepší se dívat dopředu.
Režisérem být původně nechtěl, studoval totiž ekonomii. „Myslel jsem si, že budu pracovat tak do 35 a pak už ne. Akorát se to nějak nepovedlo, protože jsem šel k filmu,“ směje se. Všechno začalo letními brigádami v televizi, kde jeho maminka pracovala jako produkční.
Někdy je pauza nutná
Práce režiséra je podle Bisera Arichteva velmi psychicky náročná. „Postupně jsem se vžíval do všech postav. To je nutné k tomu, abych mohl dobře vést herce. Musím vědět, co postavy prožívají a je to hodně emočně namáhavé.“
Už jednou jsem došel k momentu vyčerpání a už to nechci znovu zažít.
I proto si teď režisér naordinoval roční pauzu. „Budu se víc věnovat rodině, abych se vzpamatoval po několika velmi intenzivních projektech. Myslím si, že lidé, kteří mají kreativní povolání, musí být v pohodě, aby měla jejich práce smysl.“
Proč chtěl původně režírovat pod pseudonymem? Natočí někdy celovečerní film? A naváže nějak na zahradnickou historii své rodiny? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Kradu si chvíle samoty. V těch momentech píšu nebo jen sedím a čumím, směje se herec Michal Isteník
Jeho revírem je divadelní jeviště, relativně nedávno se k němu přidala i práce před kamerou, která z brněnského herce udělala doslova přes noc hvězdu.
-
Filmařka Beata Parkanová na své dospívání vzpomíná nerada. Bývala jsem takový tráplínek, dodává
Filmařka Beata Parkanová v pořadu Až na dřeň mluvila nejen o filmu, ale také třeba o tom, proč nerada vzpomíná na své dospívání.
-
Herečka Gabriela Mikulková: Když promítali film Slovo, chodila jsem diváky tajně pozorovat do sálu
Rodačka z Třince se chtěla stát herečkou už od dětství, po studiu konzervatoře v Brně si vyzkoušela celou řadu jevišť a zahrála si i před kamerou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.