Reprint popisu první pitvy

Téměř sedmisetstránková kniha obsahuje i zasvěcený rozbor díla, životopis rektora Karlovy univerzity Jana Jessenia a slovník osob zmíněných v textu. Publikace nazvaná Průběh pitvy stojí 700 korun. Jesseniův text je nejen popisem lékařského úkonu, ale i literárním dílem. Je prokládán bajkami, citáty z bible, antické a humanistické literatury i osobními prožitky lékaře. Protože doktor Jessenius poučoval při slavné pitvě především laické publikum, musel tomuto faktu svůj výklad přizpůsobit. Jeho snaha však byla zároveň narušována úsilím o co největší názornost vykladu, takže se u popisu zvláště složitých ustrojí těla, jako je oko, ucho či mozek, dopouštěl často několikanásobného opakovaní již řečených skutečnosti. To samozřejmě mohlo vyhovovat přítomným medikům, avšak na čtenáře i posluchače musela tato skutečnost působit poněkud nezáživně, píše v doslovu knihy Bohdana Divišová. V době, kdy se pitva konala, nebylo ještě sjednocené anatomické názvosloví, a Jessenius některé orgány či údy během pitvy nazýval jednou třeba řecky a podruhé latinsky, což mohlo nezasvěcené posluchače zmást. Jesseniovi to jistě velmi vyhovovalo, protože tím mohl publiku demonstrovat svůj velký rozhled a bohatou slovní zásobu, píše editorka. Jeho popis podle ní dobře odráží anarchii, která vládla v používání anatomických názvů, i renesanční tendenci používat mnohonásobná terminologická synonyma. Jessenius nedělal velký rozdíl třeba mezi tepnou a žilou či mezi kanálem a trubicí. Důležitým prostředkem Jesseniova vyprávění byl co nejbarvitější popis, k čemuž používal živá přirovnání. V úseku o kostech Jessenius říká, že kdyby člověk neměl kostru, byl by měkký jako polyp a sesedal by se jako sražené mléko. Text prokládal dnes spíše zábavnými, pro tehdejšího čtenáře vědeckými výklady. Příkladem toho je jeho úvaha o tom, že ženy nemají vousy, protože nemají povinnost spravovat stát, takže nemusejí vypadat vznešeně a úctyhodně.

Jan Jessenius (1566 až 1621) působil na univerzitách v Německu. V Praze i ve Vídni provozoval lékařskou praxi, ošetřoval například císaře Rudolfa II. Od roku 1617 byl rektorem pražské univerzity a v roce 1621 byl mezi 27 představiteli stavovského povstání, kteří byli popraveni na Staroměstském náměstí.