Prahou po stopách Egona Erwina Kische
Zuřivý reportér Egon Erwin Kisch se proslavil svojí dravostí, touhou po senzaci i precizní prací. Někteří mediální odborníci ho považují za otce moderní investigativní žurnalistiky. Německý Žid Kisch poznal za svůj dobroddružstvím nabitý život takřka celý svět. Na útěku před nacisty žil v USA a v Mexiku, poznal Austrálii, Čínu i Sovětský svaz. Jeho duše ale patřila Praze, na kterou na svých cestách stále vzpomínal.
V týdnu věnovaném Egonu Erwinu Kischovi jsme se vydali po stopách literátova dětství i do dějišť živočišných reportáží. Autor pořadu Prahou křížem krážem Václav Müller si přivzal na pomoc historičku Lenku Mandovou, která se Kischovým vztahem k Praze zabývá.
Kisch znal každou uličku na Starém Městě, v dětství s kamarády prozkoumali všechny záhadné průjezdy a průchody. Místo do noblesních kaváren chodil do zapadlých špeluněk i do nevěstinců. Výjimečné postavení ovšem u Kische měla kavárna Montmartre v Řetězové ulici. Píše o ní ve sbírce reportáží a črtů – Pražská dobrodružství:
„ (...) na stěnách visely kubistické a futuristické obrazové záhady, které zde rádi přijímali místo placení. A básnici psali básně i mimo pamětní knihu. Jejich dějištěm byl Montmartre. Zvláště červenonosý elegantní vrchní Hamlet a slečna Revoluce se svými tanci a tanečníky se stali hrdiny novel ve vážných časopisech, hrdiny novinových zpráv a časopisů.“
Ač Němec, mluvil Kisch velice dobře Česky, včetně slangu pražských ulic. Dával najevo hrdost na svůj židovský původ. Sice nikdy nedokončil vysokou školu, ale stále se vzdělával a ke každému případu, na kterém pracoval, prostudoval veškerou dostupnou literaturu.
Do všeho šel naplno. Jezdil česat chmel i splavovat dříví s voraři, jedl s chudými v lidové jídelně, přes zimu se ohříval u kamínek v útulně pro lidi bez přístřeší.
„ Ve skupině, kde jsem se postavil do řady, byl patnáctiletý dělník, který právě přišel pěšky z Terstu do Prahy. Potom pražský obchodní sluha bez rodičů a bez příbuzných, bez zaměstnání. Předevčírem dostal u jednoho bývalého kolegy polévku a od té doby nic nejedl. Za jiných okolností bych snad bral tyto údaje skepticky. Ale tady jsem o nich nemohl pochybovat,“ píše Kisch v Pražských dobrodružstvích.
Miloval také kriminální případy, po kterých šel jako ohař. Slávu mu přineslo odhalení příčiny sebevraždy špiona, plukovníka Alfreda Redla.
Kisch z Prahy několikrát za život odjel a zase se vracel. Naposledy v roce 1946. Byl sice komunistou a přívržencem Sovětského svazu, pro novou garnituru ale až moc vzdělaný a příliš velkým kosmopolitou. Prý už byl na něj veden v Moskvě spis.
Egon Erwin Kisch zemřel 31. března 1948, unikl tak čistkám let padesátých. Odpočívá na Vinohradských hřbitovech. Jeho náhrobek poznáte snadno – podle busty s typickou cigaretou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://praha.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://praha.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/4247ad974925176a3765341e86733918.jpg?itok=ZPQ_6MMg)
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka