Pozor na jedovaté houby. Ještě pořádně nerostou a už jsou první otravy
Lékařka, která nakrájela jednu malou plodnici muchomůrky zelené na pizzu pro 3 osoby, včas pochopila, že když mají všichni tři strávníci po 16 hodinách od snědení pizzy silný průjem, asi se nejednalo o žampión. Zavolala docenta Klána z Ústavu soudního lékařství a společně přišli na to, že to byla muchomůrka zelená. Všichni strávníci se včas dostali do nemocnice. "I když už se u všech projevila porucha jater, do týdne to stihli dát v nemocnici do pořádku," dodává Jaroslav Klán, mykolog a toxikolog.
"Je lepší jít k lékaři zbytečně, než nejít vůbec a riskovat tak těžkou, až smrtelnou otravu. Při naší práci máme až 50% planých poplachů, ale to k tomu patří. Zvracení či průjem nemusí být vždy po konzumaci hub, ale je nutné to vyloučit. U hub platí, že jsou to vždy familiární otravy. To znamená, že každý, kdo z rodiny houby jedl, má podobné příznaky. Je-li jeden, co nejedl a nic mu není, není co řešit a je třeba rychle vyhledat lékařskou pomoc," apeluje docent Klán.
Smrt u otrav muchomůrkou zelenou nastává právě v případech, kdy lidé podcení průjem, který přichází vždy po 12-ti až 16-ti hodinách po snědení hub. Pak se jim totiž zase uleví nebo prostě zapomenou, že houby jedli a nedají si to do souvislostí. Následně zkolabují játra a na záchranu už je pozdě.
Záměna s muchomůrkou zelenou hrozí právě u mladých žampiónů. Mnozí houbu uříznou u země a tak nestihnou zjistit, že pochva, ze které muchomůrka vyrůstá, žampiónu rozhodně nepatří.
I žampióny ale mají své jedovaté zástupce
Je to žampión zápašný, který je cítit po dezinfekci, která se dříve používala v nemocnicích. Výrazně cítit je to při vaření, kdy se uvolňuje fenol. Typickým znakem pro tento druh žampiónu je také chromová žluť na třeni houby, která je v zemi. Tyto otravy ale naštěstí nejsou smrtelné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
