Po Skálovi do Rudolfina Alén Diviš

Alén Diviš se v posledních třiceti letech stal pro české umění synonymem uměleckého outsiderství. Samotářský a nezařaditelný tvůrce halucinačních vizí, hororových scén i procítěných náboženských výjevů byl doposud jednou z nejméně probádaných osobností českého výtvarného umění, opředenou mnohými legendami a mýty. Diviš žil od 20. let v Paříži, kde studoval mimo jiné i u Františka Kupky a jiných významných tvůrců. Zprvu byl ovlivněn kubismem a abstraktním uměním, ale ve 30. letech se od dráhy moderního umělce odklonil a soustředil se na základní otázky života a umění. Kromě drsných a pustých krajin tehdy maloval lidi z okraje společnosti. První roky druhé světové války strávil v různých věznicích a internačních táborech ve Francii. V samovazbě pařížského vězení La Santé, kde pobýval několik měsíců, přetvořil stěny cely v jedinečný obraz vězeňského světa. Tímto výtvorem předznamenal dílo, kterým později do výtvarného umění zasáhli slavní umělci, třeba Jean Dubuffet.

V roce 1941 se mu podařilo odjet do USA, kde zůstal šest let. Americká tvorba, kterou vystavil v Praze po návratu do vlasti v roce 1948, se setkala s velkým ohlasem zejména mezi mladými výtvarníky. O rok později uspěl i s ilustracemi k Erbenově baladě Svatební košile. V posledních letech života Diviš již pouze kreslil, ke konci jen biblické výjevy. Po desetiletích přehlížení bylo Divišovo dílo objeveno v 70. letech. Připravovaná výstava obsahuje klíčový cyklus vězeňských zdí, ilustrační doprovod k baladám Karla Jaromíra Erbena a povídkám Edgara Alana Poea a na závěr představuje velkoformátové uhlové kresby inspirované biblickými příběhy. Výstavu připravují kurátoři Tomáš Pospiszyl a Vanda Skálová, kteří jsou také autory nové monografie.