Objektiv je geniální název, říká jeho moderátorka Vendula Krejčová

Vystudovala žurnalistiku na univerzitě v Oklahomě a už z Ameriky v roce 1999 posílala životopis do České televize. Přijali ji a je tam dodnes. Začínala jako asistentka editora, pracovala ve směně, moderovala Studio 6, Večerník i Dobré ráno či rozhovory Před půlnocí.

Do Ameriky jsi odjela po maturitě, na výměnný studentský program, zopakovala sis maturitní ročník a dostala nabídku stipendia na univerzitní studium pro další čtyři roky. Jaké to bylo rozhodování, jestli zůstat v Americe?

„Já jsem do Ameriky strašně chtěla odjet na rok na studentskou výměnu. To se bavíme o roku 1993. A moje maminka mě nechtěla pustit, a já jsem za ní rok chodila a naštěstí jsem měla na své straně tatínka, který mě v tom podporoval. Hrozně jsem se na tuhle zkušenost těšila. Hrála jsem tam basketball v maturitním ročníku na střední škole a dostala jsem tam několik nabídek na stipendium, že bych tam mohla díky basketballu zůstat a studovat další čtyři roky. Ale odjela jsem po tom roce domů, a když jsem to říkala tátovi, tak on říkal proč to nevyužít. Já jsem chtěla, ale je to dlouhá doba. Nicméně jsem milovala ten sport a říkala jsem si, že to budou krásné roky. A byly. Dělala jsem to, co jsem milovala a ještě jsem k tomu získala vysokoškolské vzdělání.“

Až tvoje děti přijdou a řeknou, že chtějí studovat venku, co důležitého od tebe uslyší?

„Určitě jim to nezakážu, budu je v tom podporovat. Ale neumím si to představit, synovi je 15 let a já jsem odjížděla, když mi bylo necelých osmnáct. To teda upřímně, teď z pozice matky si to neumím představit. Ale nebudu jim v tom bránit, naopak. Do života je to skvělá zkušenost, navíc když je to třeba spojené s tím sportem.“

Teď tě budu citovat: Za Objektiv cítím zodpovědnost, a když se do vysílání dostane chyba, hodně to řeším. Tak mi řekni, jaké to je, moderovat pořad, na který ses už jako malá holka dívala v televizi?

„Jak říkáš, je to hrozná zodpovědnost, já na tom pořadu vyrostla. Když si vybavím ty neděle, tak my jsme na to s mým tátou koukali a třeba záběry z Afriky, to bylo něco jako zjevení. Pro mě to je dětství. A nějakým způsobem jsem začala vnímat svět a možná i tam se ve mně probudilo nějakým způsobem to, že bych chtěla objevovat svět. V životě by mě nenapadlo, že se na tom budu podílet a vůbec ne to, že až mi bude tolik, kolik mi je, že ten pořad bude ještě existovat.“

Historie Objektivu je hodně zajímavá, na počátku osmdesátých let vznikl měsíčník Perem a kamerou, a protože se divákům hodně líbil, tak tehdejší generální ředitel Jan Zelenka přišel s půlhodinovým týdeníkem jménem Objektiv. To je za mě geniální název.

„Je v něm všechno, podstata toho pořadu, že někdo vyrazí, má kameru v batohu a přinese ti zážitky, které s tebou nasdílí. Geniální název.“

Využíváte síť zahraničních zpravodajů, ale máte i řadu externích spolupracovníků. V jakém je to poměru?

„Využíváme našich stálých zpravodajů, ale není to pravidlo, že by v každém díle měli reportáž, ta agenda je tak nabitá, že někdy se stane, že nemáme od žádného zpravodaje reportáž k dispozici. Mají rubriku Objektiv osobně, kde oni jsou ti průvodci svou zemí a provádí diváka tím tématem, které si sami vyberou. A pak máme kolem stovky externích přispěvovatelů.“

Kdybychom měli vymyslet podtitul pro Objektiv, co by to bylo?

„Radost. Radost z práce, mě to strašně baví, číst scénáře. A pokaždé, když mi přijde do ruky nový, tak chci někam vyrazit.“