Nebourám.cz: Polovina řidičů špatně chápe směrové šipky na semaforech

S Martinem Farářem z BESIPu stojím přímo na jedné ze světelných křižovatek, kde na klasickém semaforu vidíme i směrové šipky. Vysvětluje, co pro řidiče znamená, když se rozsvítí zelená se šipkami: „V takovou chvíli, když odbočuje vozidlo doleva, tak nedává přednost protijedoucím vozidlům. Týká se to i tramvají, kdy při jízdě rovně není co řešit, tam by neměl nastat žádný problém. V případě odbočení doprava, pokud je v takové situaci doplněn zelený signál šipkou vedle, semaforem ve tvaru žlutého chodce, který bliká, tak mě to právě upozorňuje „Pozor, je potřeba pustit v tom odbočovacím, volném směru jízdy chodce.““

Čtěte také

Také ale taky vidíme, že na semaforu svítí červená a vedle se rozsvítila doplňková zelená šipka. Znamená to pro řidiče, že tím směrem může bez obav vyjet? „Tady je právě ta chyba. Neznamená to, že v tom směru mám volno a že nemusím nikomu dávat přednost. Právě pro mě je tam nápověda v tom, že tam svítí červená a já vlastně můžu tím směrem jet, ale musím v tom směru dát pozor na chodce a také musím dát přednost v jízdě těm, kteří mají zelenou ve volném směru jízdy.“

Některé křižovatky jsou navíc ještě doplněny i tzv. signálem pro opuštění křižovatky. Ten bývá umístěn na protilehlém rohu. S ním se čeští řidiči nesetkávají tak často a proto mu mnozí nerozumí, jak vysvětluje instruktor autoškoly David Kořínek: „V momentě, kdy se mi ten signál pro opuštění křižovatky rozsvítí, tak vím, že ostatní provoz je zastavený a já musím tu křižovatku opustit. Samozřejmě ještě mohou docházet chodci, ale už mají v tu chvíli červenou.“

První světelná křižovatka řízena automatickým semaforem, se v tehdejším Československu rozsvítila v Praze roku 1930 na Václavském náměstí. Dnes je v hlavním městě míst řízených semaforem téměř sedm set.