Ne každá štíhlá dívka je anorektička, vysvětluje psycholožka

Bulimie je oproti tomu přejídání se s následným zvracením. Postihuje dívky ve vyšším věku, které sice nemusejí být kost a kůže, ale neustálým zvracením si mohou zásadně poškodit zdraví.

Mentální anorexie a bulimie jsou dvě strany téže mince

Mentální anorexie se rozjíždí nejčastěji v pubertálním věku dívek. Svůj podíl na tom má celospolečenský tlak na štíhlost. Štíhlost se rovná kráse a všechny mladé dívky chtějí být krásné. Jeden ročník České miss měl dokonce průměrný BMI 17,75, přičemž hranice anorexie je 17,5.

„Ne každá štíhlá dívka je anorektička, i kdyby byla sebevychrtlejší. Jde o to, jaký má vztah k jídlu, jestli si hlídá kalorie, jestli má potřebu hubnout nebo ne. Ženské tělo určité procento tuku potřebuje, dokonce více než mužské, má to vliv například i na menstruaci ženy. Když dívka přestane menstruovat, je to jeden z ukazatelů, že to pro tělo není zdravé. Když ale vychrtlá dívka menstruuje a jí ráda a vůbec neřeší, co má kolik kalorií a jestli váží o 10 dkg víc nebo míň, tak ta anorexii nemá, i když je hodně hubená,“ vysvětluje psycholožka Markéta Rokytová.

Anorexie není problém váhy, ale psychiky

„Hranice anorexie není váhová ale psychická. Záleží na vztahu dívky k sobě samé, k jídlu, ke své váze - jestli ji řeší, či ne. Anorektička má nepřekonatelný pocit viny za každé sousto. Přestože jsou to většinou dívky až nadprůměrně inteligentní a vědí, že by mohly zemřít hlady, tak ta potřeba po dokonalosti je silnější, jsou proti tomu bezmocné," dodává psycholožka.

Proč poruchy příjmu potravy souvisejí s dospíváním?

Dalším podhoubím anorexie může být i to, že mnohé dívky nechtějí být dospělé, brání se znakům ženskosti, které přicházejí právě s pubertou, pomalu se začínají osamostatňovat, rodiče jim dávají větší volnost a svobodu, ale dívka, která o tohle nestojí, přestane jíst, aby svojí nemocí získala zpět přízeň rodičů a nevyspívala v ženu.

Hlavě otcové, muži v rodinách, toto pak berou jako rozmar, dostávají se s dcerami do konfliktu, mají pro ně jednoduché řešení: „Prostě jez." Ale dívka toho už mnohdy není schopná. Řada z nich na první pohled dělá vše správně, jí zdravou stravu a sportuje, problém je ale v tom, že stravy je extrémně málo a sportu extrémně mnoho. Je tu totiž nutkavá výčitka zbytku jídla v těle, proto se musí za každou cenu vysportovat.

Jak pomoci?

„Nejdůležitější je problém nebagatelizovat. Dívku podporovat v radosti, nabízet jí k jídlu to, co má opravdu ráda, vycházet jí vstříc v jejích potřebách, hodně si s ní povídat. Najít to špatné nastavení v ní a řešit ho. Pro rodiče je to hodně těžké, protože to je boj s vlastním dítětem. Ideální je společná rodinná terapie. Hodně pomáhá například pohádková metafora zlé víly v dívce, proti které se všichni spojí, aby ji vyhnali ven. Šance na úplné uzdravení je třetinová. Jedna třetina dívek to překoná a pak o mentální anorexii ani netuší, druhá třetina musí určitý režim udržovat po celý život a poslední třetina dívek v tom lítá pořád. U nich je riziko smrti veliké, a to nejenom kvůli podvýživě, ale i kvůli tomu, že to některé z nich vzdají a spáchají sebevraždu," konstatuje klinická psycholožka Markéta Rokytová.