Mánes vlastníka nemění

Nejvyšší soud předloni v červenci zamítl dovolání spolku v jeho sporu s Nadací Českého fondu umění, právním nástupcem Českého fondu výtvarných umění. Spor o jednu z nejvýznamnějších památek české moderní architektury začal v říjnu 1993, kdy Spolek výtvarných umělců Mánes podal žalobu. Odůvodnil ji tím, že nemovitost nabyl trhovou smlouvou z roku 1926 od pražské obce. Budovu postavil o čtyři roky později. Ústřední národní výbor hlavního města Prahy však v roce 1956 spolek Mánes rozpustil a jako likvidátora jeho práv a závazků jmenoval Český fond výtvarných umění. Toto rozhodnutí považuje žalobce za neplatné. U soudů namítal, že v roce 1990 svou činnost obnovil. Obvodní soud pro Prahu 1 a posléze i odvolací pražský městský soud žalobu zamítly. Podle nich je prokázáno, že Ústřední národní výbor hlavního města Prahy a tehdejší ministr kultury spolek Mánes zrušili podle tehdy platných právních předpisů. Podle písemnosti z března 1956, předložené žalovanou stranou, byl spolek rozpuštěn s tím, že jeho existence je po zřízení fondu nadbytečná a další setrvání spolku Mánes by brzdilo výstavbu socialismu. Podle soudů žalobce vznikl v roce 1990 jako nový subjekt, aniž vstoupil do práv a povinností rozpuštěného spolku Mánes. Nejvyšší soud Uhlířem napadené rozsudky přezkoumal a předloni v červenci rozhodl, že dovolání není důvodné. "Odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně," píše se v odůvodnění verdiktu.

Podle Uhlíře byla rozhodnutím soudů porušena práva, která jeho klientovi zaručuje Listina základních práv a svobod. Újma se podle něj týká sdružovací svobody a práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces. "Právní závěry obecných soudů jsou v očividném rozporu a extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními vyplývajícími z provedených důkazů," uváděl Uhlíř v ústavní stížnosti.