Lukáše Pavláska už prý na ženách nic nepřekvapí

Lukáš jako dítě trávil s tatínkem hodně času procházkami po Praze. „Celý život žiju ve Strašnicích, mám všechny místa v Praze prochozený. Mám rád to panoráma, když jdu třeba přes Karlův most, tak si vzpomenu třeba na nějakou báseň například od Nezvala. Jsem taky rád, že můžu třeba pracovně chodit po kavárnách."

S maminkou má zase spojené prázdniny a pobyty na chalupě: „Jezdili jsme tam s maminkou, tetou a sestřenicemi, vyrůstal jsem mezi ženama. Myslím, že to pro mě byla dobrá průprava do partnerskýho života. Ony si furt kupovaly oblečení, furt si něco zkoušely, tak to znám, jsem v tom naučenej. Mě už nic nepřekvapí.“

Sám o sobě Lukáš říká, že odmala je napůl komediant a napůl si žije ve svém vlastním světě. „Když jsme jezdili na tábory, tak tam jsem hrál scénky. Když jsem tam jel poprvé, hrál jsem scénku se Švejkem a tak se to všem líbilo, že jsem to musel pak každý rok opakovat. To byla vlastně moje první vystupování. Taky jsem hodně četl a pořád jsem něco vymejšlel, psal jsem si příběhy, povídky, vydával jsem si takový sešitky, třeba Příběhy z operačního sálu. Ať jsem chtěl bejt čímkoli, tak jsme si na to hrál a psal jsem si o tom příběhy a ilustroval jsem je. A z toho to všechno vlastně vzniká. Splnil jsem si sen tím, že furt dělám to, co jsem dělal jako dítě, jen to publikum se mi rozrostlo,“ říká Lukáš Pavlásek.