Letopisy Želvíry čili želvy Elvíry, 6. díl

Ž: Želvíra, želva (přes 100)
B: Bertík, papoušek (skoro 80)
I: Iris, kočka (asi 4)
R: Ričinka, štěně (4 měsíce)
M: maminka Lenka (43)
T: tatínek Vašek (45)
J: Jakub, syn (8)
D: Dora, dcera (16)
a další

Ž: Proto Lenka tenkrát před pětadvaceti lety šla spolu s dalšími nespokojenými mladými lidmi na Albertov. Studenti – a nejenom oni – tam chtěli oslavit Mezinárodní den studentů. Ale šli tam také protestovat proti všem nespravedlnostem a proti nesvobodě.
B: Vždyť to byla hrrrůza. Na hrrranicích byly ostnaté drrráty, aby nikdo bez dovolení nemohl odejít. To bylo jak v kleci, ze kterrré nemůžeš ani na chviličku vyletět.
I: Vždyť ty máš taky klec.
B: Ale moje klec je obrrrovská. Je to nádherrrná obrrrovitánská voliérrra prrropojená s drrruhou, venkovní. A v zimě nebo za špatného počasí si můžu svobodně poletovat v zimní zahrrradě, kde mi táta Vašek zařídil malý brrrazilský prrrales. Moje klec mě vlastně chrrrání, abych někam neodlítl a neztrrratil se nebo aby mě nějaký drrravec nesežrrral. Vás tím, Irrris nebo Rrriči, pochopitelně nemyslím.
R: To je dobře.

B: Jenomže tenkrrrát oprrravdu naše rrrepublika byla jako klec, ale prrro lidi.
Ž: To nebylo všechno. Mezi hranicí států, kde svoboda byla, a naší republikou bylo území skutečně ohraničené ostnatým drátem a plotem, ve kterém probíhal hodně silný a životu nebezpečný elektrický proud. A tohle území hlídali pohraničníci vyzbrojení samopaly. Jakmile se objevil někdo, kdo chtěl z republiky tajně utéct na svobodu, na západ, okamžitě po něm začali střílet.
R: To se mi nelíbí.
I: A proč na západ?
Ž: Protože západním směrem, tam kde slunce v naší zemi zapadá, byly většinou země, kde byla svoboda. Zatímco směrem na východ bylo mnoho zemí hodně nesvobodných, plných rozkazů a zákazů.
I: To je jako v té pohádce o pyšné princezně. Jak švec chodí zpívat a radovat se do vedlejší svobodné země krále Miroslava. Protože u něj doma se to nesmělo.
R: Na tu se nedávno koukal Kubík v televizi.

I: Kdyby mi někdo zakázal zpívat, tak by mi to ani nevadilo. Ale mňoukat a hrát si kdybych nesměla? To by bylo strašné.
R: A to bych nesměla nikdy štěkat?
B: Pejsci můžou štěkat prrro rrradost, to ano. Ale musí mít vždycky dobrrré vychování. Nemůžou štěkat, na koho se jim zachce. Můžou například štěkat na rrrůzné lumpy a lotrrry. Jsou na to cvičení a trrrénovaní.
Ž: To je pochopitelně správné, když štěkají na skutečné lotry. Ale tenkrát, před sametovou revolucí, která v naší zemi naštěstí všechno změnila, tenkrát v tom zvláštním ohraničeném území na hranicích běhali velice podivní psi.
B: Rrrozhodně na ně neplatilo: Pes – přítel člověka.

I: Co to bylo za psy?
Ž: To byli moc zlí psi se zvláštním výcvikem.
B: Psi i další zvířata se přece cvičí prrroto, aby lidem pomáhali nebo aby je chrrránili. Jenže tenkrrrát se psi trrrénovali v nenávisti, zlobě a zuřivosti – prrroti lidem.
R: To je pravda, Želvíro?
Ž: Je to pravda, Ričinko. Byli cvičeni zaútočit přímo na život všeho živého, co se v tom území ohraničeném ostnatým drátem objevilo. Říkalo se jim SUP.
I: Supi jsou přece ptáci.
B: Ano, mrrrchožrrrouti. Ve volné přírrrodě jsou supi taková zdrrravotní policie a uklízecí rrrota dohrrromady.
Ž: Ale SUP je zkratka. S U P. Samostatně útočící pes.
R: Co to je?
Ž: Byli to psi, kteří ani neměli svého psovoda nebo pána.
B: Neměli nikoho rrrádi.
Ž: Dokonce ani nesměli mít nikoho rádi.
I: Ani toho, kdo jim dával nažrat?
Ž: Ani toho ne. Aby si je někdo neochočil. Aby žádného emigranta, nikoho, kdo chtěl tajně opustit naši republiku, nepustili přes hranice.

I: Ten emi…grant… to byl kdo?
Ž: Emigrant je člověk, který se přestěhuje nebo uteče do jiné země. Opustí svou zemi. Většinou má k tomu pádné důvody. Třeba že mu ve vlastní zemi ubližují nebo ubližují jeho blízkým, zakazují mu pracovat, studovat a třeba mu zakazují jeho náboženství. Takových lidí bylo v dlouhé historii naší země spousta.
B: Dokonce strrrašně dávno před prrrvní světovou válkou. I před tou drrruhou. I před sametovou rrrevolucí lidi odcházeli do emigrrrace.
R: To je na mě složité slovo…
Ž: Zjednodušeně slovo emigrace znamená opuštění rodné země a přestěhování do jiné.
I: Ale to zvířata dělají běžně. Stěhují se z místa na místo.
Ž: Tomu se říká trochu jinak. To je migrace neboli stěhování. Z místa na místo. Tam a zpátky. Třeba ptáci migrují.
B: Jasně. Stěhují se do teplých krrrajů. Prrrchají před krrrutou zimou. A pak se zase svobodně vrrracejí.
Ž: Ale lidé ve zlých a nesvobodných dobách prchali ze země před krutými a zlými mocipány. Emigrovali do ciziny. Odešli do vyhnanství, tomu se také říká, že odešli do exilu. Většinou bez možnosti návratu.
B: Jak jsem říkal – to se stávalo dávno před Rrrakousko-Uherrrskem a stejně tak nedávno před sametovou rrrevolucí.