Jiří Štědroň: Jsem jenom herec

Vyškovský rodák Jiří Štědroň (narozen 23. května 1942) pochází ze široce rozvětvené hudební rodiny. Jeho strýc Bohumír (1905 - 1982) byl známý muzikolog, pedagog a klavírista, rovněž jeho bratranec Miloš (1942) je významný skladatel a muzikolog.
Jiří Štědroň matoval na vyškovském gymnáziu (1959) v roce 1959 a v roce 1963 absolvoval herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění (absolvoval rolí Malvolia v Shakespearově Večeru tříkrálovém).

Ještě jako student vystupoval v avantgardním divadélku X 62 a současně studoval zpěv u profesora Bernarda Kočaře. První písničku natočil v brněnském studiu Československého rozhlasu v roce 1959 s Orchestrem Gustava Broma.

První angažmá získal Jiří Štědroň po absolutoriu vysoké školy v divadle Večerní Brno. Aby „ztratil komplex chlapce z malého města" jak s oblibou říká, odešel zanedlouho do Prahy, kde pak rok působil v divadle Apollo a poté se stal zpěvákem na volné noze. Vystupoval a nahrával s Orchestrem Karla Vlacha, s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu a dirigentem Josefem Vobrbou, či s Orchestrem Václava Hybše, vystupoval v televizi i v divadle. Pravidelně spolupracoval s rozhlasem a natočil stovky písniček.

Mimochodem, ještě dříve, než se stal profesionálním zpěvákem, byl již profesionálním textařem (členem Ochranného svazu autorského je od roku 1967). Snad i proto kladl při výběru repertoáru vždycky hlavní důraz na texty a písně pro něj představují dramatický celek.

Spolupracoval s výraznými hudebními skladateli, z nichž jmenujme namátkou Jaromíra Klempíře, Jindřicha Brabce, Jana Spáleného, Václava Zahradníka, Vlastimila Hálu či Jiřího Zmožka, kromě vlastních textů zpíval i slova Jiřiny Fikejzové, Jiřího Štaidla, Vladimíra Poštulky, Pavla Vrby, Jiřího Aplta, Zdeňka Borovce, Eduarda Krečmara či Petra Spáleného.

Z jeho nahrávek jmenujme například Vlaky, Neklidné srdce, Jdi spát... V 70. letech patřil k nejprodávanějším československým interpretům. Zúčastnil se mnoha zahraničních zájezdů po prakticky celé Evropě, ale i do Ameriky a Japonska.

V roce 1969 hrál a zpíval roli prince v pohádce Popelka po boku Evy Hruškové, Ladislava Peška a Dany Medřické. Po celá 90. léta veřejně nevystupoval, byl kreativním ředitelem mezinárodních reklamních agentur Grey a GGK a měl i agenturu vlastní.

Když mu však Ladislav Županič nabídl roli Cassela v muzikálu Viktor, Viktorie, vděčně ji přijal. Po hostování v Hudebním divadle Karlín se stal roku 2002 stálým členem Divadla Semafor, kde nyní působí jako stálý externista.

Je k vidění ve většině současných semaforských představeních, konkrétně ve hrách Kytice, Hodiny jsou pozpátku, Mam´zelle Nitouche, Kam se poděla Valerie? a Rytíři z Blaníku a krasavice Lída. Jako „hlas vypravěče“ se podílí i na nové podobě semaforské hry Kdyby tisíc klarinetů.

Návštěvu Jiřího Štědroně v Nočním proudu hudebně dokreslily nahrávky z jeho autorské albové novinky nazvané Jsem jenom herec, které měly v rozhlasovém éteru premiéru!