Jak děti naučit mluvit na veřejnosti

13. leden 2016

V první řadě je důležitá příprava projevu. Je také dobré se rozmluvit a nezapomenout na úsměv, radí lektorka techniky mluveného projevu a šéfredaktorka Rádia Junior Zora Jandová.

Současné děti se vyznají v používání různých chytrých přístrojů, ale často mají problém s komunikací z očí do očí. Přitom naučit se mluvit na veřejnosti přiměřeně situaci už v dětství je důležité. V dospělém věku pak bývají takoví lidé úspěšnější než mnozí jiní. Dokážou se prosadit, obhájit svou práci a zaujmout. To se může hodit třeba při hledání zaměstnání nebo u přijímacích pohovorů.

Na poslední chvíli se však těžko naučíme všechny možné triky a fígle. Různé techniky je proto dobré trénovat už v dětském věku. Jak tedy začít?

Chce to plán

Je dobré vědět, kdy budeme veřejně mluvit – v případě dítěte třeba kdy bude zkoušené, a tomu podřídit přípravu. Víc času nám zabere, když si povídání budeme muset sami napsat. Tady se dobře uplatní to, co známe ze slohu: úvod – stať – závěr. Před zkoušením je dobré, aby se dítě učilo tak, jako by látku vyprávělo zkoušejícímu.

Pokud se máme něco naučit zpaměti, je důležité učit se nahlas. Nejenom proto, že je to trénink mozku – čím víc vjemů zapojíme, tím snáz se cokoli naučíme. Ale je důležité si zvyknout na vlastní hlas. Není od věci si svůj mluvní projev čas od času nahrát a pak si udělat kontrolní poslech. Obzvlášť v období trénování a odstraňování chyb a zlozvyků.

Jak udržet pozornost posluchače nebo publika?

Důležitý je obsah i to, kde a před kým budeme mluvit. Jinak budeme obsah sdělovat v malém prostoru nebo podpořeni zvukovou technikou, jinak budeme mluvit ve třídě a jinak v tělocvičně nebo ve velkém sále bez ozvučení. Na to existují speciální triky. Například ve velkém sále bez ozvučení musíme hlas tzv. posadit výš, protože vyšší hlas lépe proniká prostorem, tam, kde je velký hal, tedy velký dozvuk – tzn. je to slyšet jako v koupelně nebo skoro s ozvěnou, je zapotřebí mluvit s pauzami a zřetelně.

Důležité je také sledovat zpětnou vazbu. Co zabírá a co ne. Zkušený mluvčí umí reagovat okamžitě. „Učím děti pravidlo „nahoře, dole, nahlas, potichu, rychle, pomalu a pauza“. V kontrastu a správném namixování… a třeba i použití dramatické pauzy je kouzlo úspěchu. Nemůžu mluvit všechno jenom nahlas nebo jenom pomalu,“ vysvětluje Zora Jandová.

Rozdýchat a rozcvičit

Tak jako se sportovci před výkonem rozcvičují, je dobré se rozmluvit, protože hlasivky jsou svaly. A k rozmluvení patří i zaktivizování mluvidel. Pár nádechů a výdechů nám navíc pomůže zklidnit se a zbavit trémy. Dobré na rozmluvení jsou i jazykolamy.

Pokud jsme však nemocní a špatně se nám mluví, musíme dodržovat tzv. hlasový klid. A pozor – znamená to nejenom nemluvit nahlas, ale ani nešeptat. To namáhá hlasivky ještě víc než normální mluva. Někteří foniatři jdou ještě dál a zakazují čtení – nikoli hlasité, ale i v duchu. I při pouhé představě pohybu se zapojují svaly, což se využívá např. v tréninku sportovců nebo při rehabilitaci. Podobně se hlasivky různě napínají, i když si „jen“ čteme.

Jakých chyb se vyvarovat?

Abychom dokázali říct dlouhou a komplikovanou větu bez lapání po dechu, je dobré – stejně jako u písničky – označit si v textu pauzu na nádech. Dlouhý dech se dá s dětmi trénovat např. zpíváním jednoduché písničky na jeden nádech třeba všechny sloky najednou.

Velkým nešvarem těch, kteří něco čtou nebo mluví spatra na veřejnosti je, že nedávají důraz na předložku. V češtině je důraz na první slabice slova (na severu Moravy je to trochu jinak) a na předložce. Podle toho poznáte zkušenějšího, obratnějšího a kultivovaného mluvčího. Začít důrazem na předložku hned, jak se děti učí číst, je velká pomoc.

Kde se poslední dobou dělají obrovské chyby dokonce v některých médiích, je důraz na křestní jméno nikoli na příjmení. Nejhorší je říkat prezident České republiky MILOŠ Zeman. Máme snad dva prezidenty Zemany?

Co bychom ovšem měli děti naučit – je představit se. To je samostatná kapitola. Když se dobře uvedu, k čemuž patří i dobré představení sebe sama, lidi si mne snáz zapamatují. A to může být dokonce i konkurenční výhoda.

Výpadku paměti lze odpomoci dobrým zvládnutím textu a různými mnemotechnickými pomůckami. A vůbec nevadí, když budou třeba hloupé – tím jsou účinnější.

A neměli bychom se bát do hlasu přidat úsměv. To např. skvěle funguje při telefonování. Nic se ovšem nesmí přehánět. Nepravdivá a falešná intonace může zničit naše úsilí.

autoři: Helena Petáková , Zora Jandová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.