Dvousetletá kovárna ožila ve Velharticích

"Všechno jsem zachoval, veškeré nářadí je funkční. Včetně předválečného řemenicového bucharu, jednoho z nejstarších na Šumavě, vrtačky a brusky," řekl Matušek, podle kterého už si v kovárně objednávají místní lidé a chalupáři podkovy, zvonky a mříže.

Velhartice

Dílna, kde si zájemci mohou zdarma projít "minimuzeum" nářadí a dobových dokumentů černého řemesla, je v oblasti raritou. Lidé mohou pozorovat kováře z těsné blízkosti. Matušek počítá s tím, že před historickou stavbou, otevřenou osm měsíců v roce, bude kovat koně. Od příštího roku tam budou česko-německé workshopy učňů.

Majitel z objektu vyvezl za pomoci přátel 30 náklaďáků suti a odpadu. Všech 500 historických předmětů, z nichž některé jsou 200 let staré, si restauruje sám. Na kovárnu, ležící v obecní památkové zóně, dostal dotaci od Plzeňského kraje ve výši 100.000 korun. Expozici dále rozšiřuje o předměty, které mu lidé přinášejí.

Mladý kovář

Součástí kovárny je i stylová hospoda a majitel plánuje vybudovat v podkroví pět pokojů dekorovaných výrobky z dílny. Na velhartické návsi chce koupit roubenou chalupu, nejstarší v obci, v níž by vzniklo muzeum lidové architektury. Matušek už má v nedalekém Divišově venkovní muzeum sedláckého nářadí, kde vystavuje 20 zemědělských strojů.

Podle místních je nad Velharticemi nádherný hrad, který ročně navštíví 70.000 lidí, ale v obci nic dalšího atraktivního kromě rybníku Bušek není. Kovárna určitě turisty přivábí, zvláště bude -li možnost ubytování. Velhartice mají zhruba 500 stálých obyvatel a v létě k nim pravidelně přibývá přes tisíc chalupářů.