Do židovské školy v Kyjevě dává nahlédnout výstava fotografií Jindřicha Buxbauma
Dříve byla židovská kultura živoucí součástí kultury evropské, po holocaustu však po ní mnohde zbyly jen stopy. Přesto však nebyla vyhlazena úplně, jak o tom svědčí výstava fotografií Jindřicha Buxbauma nazvaná „Židovská škola dnes – Ješiva v Kyjevě“, kterou do konce února můžete navštívit ve vzdělávacích prostorách Židovského muzea v Praze v Maiselově ulici 15.
Před válkou byl Kyjev centrem jidiš kultury – žilo v něm přes 220 tisíc Židů, jejichž děti mohly navštěvovat řadu náboženských škol. Naštěstí i po velkých ranách holocaustu a komunismu i dnes toto město žije intenzívním židovským životem. Tamní komunita čítá asi 120 tisíc lidí a byly tam obnoveny tradiční židovské školy zvané ješiva a cheder. O jejich významu hovoří ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát:
„Cheder doslova znamená pokoj, místnost, ale historicky je to označení pro židovskou náboženskou základní školu, kde se děti naučí číst, psát a seznámí se se základními texty, jako je hebrejská Bible. Ješiva už je vyšší stupeň (ješiva je od slova sedět – laševet) a v ní už se učí Talmud, což je pro starší žáky.“
A právě dění v kyjevském chederu a ješivě vloni během tří dnů dokumentoval olomoucký fotograf Jindřich Buxbaum. A s čím se v této škole setkal?
„Oni jsou tam každý den zhruba od sedmi hodin ráno až do večera do šesti či sedmi hodin. Dennodenně studují Tóru. V ješivě se probírá hebrejština, matematika, učí se jazyky, angličtina, je tam všechno. Myslím, že ty děti jsou poměrně vzdělané, protože v té škole se pohybují od nějakých 4-5 let. Děti jsou ve třídách a pak je ještě oddělena taková dívčí škola, která je trochu mimo tuto ješivu, ale je také v Kyjevě. Také jsem tam fotil, ale zatím jsem to ještě nikde nevystavoval.“
Jindřich Buxbaum je členem Židovské obce v Olomouci a na svých fotografiích se věnuje především tematice judaismu.
„Fotím v té naší olomoucké komunitě, dělám různé prezentace. Fotil jsem i na kardiochirurgii v Olomouci operaci srdce, ta výstava teď proběhla. Izrael mám nafocenou, dokumentoval jsem holocaust, teď tu ješivu, fotím třeba purim, mám toho materiálu spoustu.“
Ačkoliv fotografii nikdy nestudoval v odborných školách, mají jeho záběry obrovský význam, jak říká ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát.
„Jeho dokumentární snímky mají velikou vypovídací hodnotu především tím, že se soustřeďuje na židovské téma, a to na židovské téma často mimo území České republiky. Tak k nám přináší takové svědectví o židovském životě na východě, v té části bývalého Sovětského svazu, což je svědectví možná pro někoho překvapivé, nečekané, ale v každém případě velice vítané. Čili Jindřich Buxbaum nesporně obohacuje jak fotografický dokument, tak i takovou znalost o židovské přítomnosti po pádu komunistického režimu.“
Jindřicha Buxbauma k fotografování přivedl jeho otec.
„Tatínek prošel Osvětimí a pro mě byl ve všem takový příklad. Tak jsem se nějak k tomu fotografování dostal a fotím asi tak od čtrnácti let.“
A právě holocaust a nacistické vyhlazovací tábory v Osvětimi, Terezíně a Treblince byly tématem předchozí výstavy Jindřicha Buxbauma. Jeho současná výstava s názvem „Židovská škola dnes – Ješiva v Kyjevě“ však svědčí o tom, že židovská komunita má pevný základ a žije dál i navzdory všem tragédiím, které ji postihly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
