Boženo, že to dotáhneš tak daleko, to jsem nečekala. Glosuje svoji velkou výstavu v Národní galerii uznávaná fotografka Libuše Jarcovjáková

3. říjen 2024

Ve Veletržním paláci v Praze byla zahájena velká retrospektivní výstava uznávané české fotografky Libuše Jarcovjákové. Snímky pražské rodačky zaujaly na výstavách po celé Evropě a v Národní galerii se teď koná její dosud největší výstava. Návštěníci zde mohou vidět na pět set snímků.

„Jsem strašně ráda, že to probíhá právě v Národní galerii a že to mapuje velký kus mého života,“ říká o své výstavě uznávaná fotografka.

V mezaninu Veletržního paláce je vystaveno kolem pěti set černobílých a také barevných snímků. Když míjíte jednotlivé panely, procházíte tak životem Libuše Jarcovjákové a životem lidí, které na své cestě potkala, jako například kamarádku Jiřinu. „Jiřina byla moje kolegyně z tiskány, kde jsme byly takzvané fabričky, které tvrdě pracovaly ve trojsměném provozu. A fascinovala mě tím, že byla naprosto nedělnická. Četla třeba knihy z edice Antická filozofie a další věci, četla vlastně neustále. Do toho světa jako by ani nepatřila, ale zároveň byla nesmírně živočišná a zajímavá. Byla o nějakých sedm let starší než já, takže jsem za ní chodila jako pejsek. Měla jsem možnost ji fotografovat, sledovat její život i náš společný život. Pak se nám cesty rozešly a já ani nevím, jak dnes žije. Bylo to ale nádherné,“ vzpomíná Jarcovjáková.

A co by asi dnes Jiřina řekla své bývalé kolegyni, kdyby věděla o probíhající výstavě, kde jsou i fotografie o jejím životním příběhu z určité etapy? „My jsme si v té době vzájemně říkali Boženo, což vzniklo v tiskárně z jedné hloupé historiky. Takže by mi určitě řekla: ,Boženo, že to dotáhneš tak daleko, to jsem nečekala',“ směje se fotografka.

Ve čtvrtek 26. září se během tradičního podzimního Openingu NGP ve Veletržním paláci veřejnosti otevřela vůbec první retrospektivní výstava Libuše Jarcovjákové. Představuje tvorbu fotografky, jež přes půl století přirozeně a živelně mapuje svůj život a blízké okolí. Kurátorka Lucie Černá provádí diváky archivem i současnou tvorbou umělkyně a širokým spektrem jejích analogových i digitálních fotografií, z nichž některé dosud nebyly vystaveny.

Desetiletí nezávislé tvorby

Libuši Jarcovjákové je letos 72 let. Pochází z pražské rodiny výtvarníků. Fotografovat začala od poloviny 60. let pod vlivem své kamarádky Ester Krumbachové. Na třetí pokus byla přijata na pražskou FAMU.

“Já jsem mohla po desetiletí pracovat uplně nezávisle, bez ohledu na kritiku, bez ohledu na zpětnou vazbu, bez toho, že bych to někomu ukazovala. Mohla jsem realizovat přesně to, co jsem cítila a plnit si vlastní krabice věcmi. A ty, díky velkému zázraku, tady můžou být teď takto vystaveny. Doufám, že budou k divákovi mluvit.“

V rozlehlém sále je dost prostoru pro známé soubory. Například ty ze 70. a 80. let v Československu zachycují noční život Prahy a ve své době známém baru T-Club. Velkou část prostoru věnuje dvorní kurátorka Jarcoviákové, Lucie Černá, také autoportrétům umělkyně. Zachycují ji samu, coby zamyšlenou a mladou dívku, ale i jako stárnoucí ženu, která pozoruje své nahé tělo v koupelně.

Libuši Jarcovjáková tak přes půl století přirozeně a živelně mapuje svůj život i blízké okolí, a podle svých slov v tom chce pokračovat.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.