A tady už jste byli?

26. prosinec 2016

Kašna s jezdcem na koni, který šedesát let trůnil v lapidáriu. Místo pyšnící se nejstarším běžeckým závodem v Evropě. Technická památka, kterou obdivují turisté i architekti. Muzeum s mumiemi i lebkami, nejvyšší místo Prahy, první pražský panelák. Nebo dům U Minuty, který rozhodně nebyl hodinovým hotelem. Projděte s námi Prahou doslova křížem krážem!

Krannerova kašna či Pomník Františka I. nebo Hold českých stavů. Téměř 30 metrů vysoká stavba se tyčí na Smetanově nábřeží, v parčíku Národního probuzení. Má tvar fiály a stojí tu od roku 1850. Jezdecká socha císaře Františka I. si v kašně ovšem pobyla jen krátce. Do lapidária Národního muzea ji přemístili roku 1919 a do fiály se vrátila po více než 80 letech! Kašna je zdobená figurami tehdejších českých krajů, alegorickou postavou Prahy, a sochami vědy, umění, míru, hojnosti, orby, hornictví, průmyslu a obchodu.

Nejstarší běžecký závod v Evropě, který proslavil Běchovice po celém světě, závod Běchovice – Praha, se koná každoročně od roku 1897. Poslední zářijovou neděli se na startovní čáru u patníku s číslem 13 před budovou úřadu staví tisíce závodníků. Běžecký závod má také svůj pomník, který byl odhalen v říjnu 1972. Jedinou historicky a stavebně ceněnou budovou obce, která se zachovala do dnešních dnů, je Stará pošta. V tomto místě kdysi stávala starší z běchovických tvrzí, pak tu fungoval zájezdní hostinec. A ještě později byla v budově hospody zřízena c.k. poštovní stanice se všemi provozy. Stará pošta, která je kulturní památkou, se brzy dočká nového kabátu.

Nejstarší běžecký závod v Evropě míří po Českobrodské ulici směrem do Prahy|foto: Jolana Nováková

Jedinečnou industriální památku světového významu objevíte na jihozápadě Prahy, říká se jí Pacoldova vápenka. Stojí v hlubokém údolí, u silnice spojující Velkou Chuchli a Slivenec. Postavena byla ve druhé polovině 19. století podle převratného patentu profesora pražské techniky Jiřího Pacolda. Jeho nápad umožnil zpracovávat jakýkoliv vápenec. Nemusel se pracně ručně třídit jako v jiných vápenkách. V provozu byla až do druhé světové války. Pozdější dlouholeté chátrání Pacoldovy vápenky ukončila náročná rekonstrukce v letech 2004 – 2005.

Jak se vyvinul člověk až do dnešní podoby, co všechno lidské tělo vydrží, jak antropologové pracovali v minulosti a jak dnes? Dozvíte se v Hrdličkově muzeu člověka. Navíc si tu můžete zkusit složit kostlivce. Neděste se, je umělohmotný! Prohlédnete si dahomejskou tanečnici, zjistíte, kdy pobývala v Praze a proč má vyražený zub. V muzeu objevíte také egyptské mumie. Je znát, že jedna z nich byla před 3 tisíci lety docela kočka. Muzeum sídlí ve Viničné ulici v budově Přírodovědecké fakulty UK. Expozice má čtyři části. Hlavními tématy jsou vývoj a rozličnost lidského druhu. Ta doplňují téma vývoje lidského jedince a téma nemocí, odchylek a smrti.

Objevíte tu sbírku trepanovaných i deformovaných lebek|foto: Jolana Nováková

Ani Bílá Hora, ani Petřín, natož Vítkov. Žádné z těchto míst není natolik vysoké, aby se mohlo honosit přízviskem „nejvyšší místo Prahy“. To leží až na západní hranici hlavního města a je jím většině lidí neznámý Teleček. Vyvýšeninu Teleček (399 m n. m.) objevíte nedaleko katastrálního území Sobín (v městské části Praha - Zličín) a území obce Chrášťany, v neosídlené lokalitě. Pro zajímavost, druhé místo v pražském výškovém klání zaujímá Bílá Hora (381 m n. m.), třetí je Ládví (359 m n.m.). Následují Petřín, Děvín, Vítkov a Vyšehrad.

Máte pocit, že jste už kdesi za Prahou, když si jedete prohlédnout první panelový dům v metropoli. Stojí v Ďáblicích, v ulici U Prefy. Je v něm dvanáct bytových jednotek 3+1, každá o velikosti téměř 100 metrů čtverečních. Pro jeho stavbu byl vyvinut nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel. První panelák v Praze měl ale taky spoustu nedostatků. Všude zatékalo, v krajních bytech se voda na panelech srážela a vytvářela se tam plíseň. V domě byl malý tlak vody, v prvním a druhém patře tekla jen zřídka. Nízký, třípodlažní panelový dům se začal stavět v roce 1953. Oproti pozdějším panelákům se lišil tím, že neměl plochou, ale sedlovou střechu s mírným sklonem, s ozdobnou římsou a panely kryla omítka.

Až začátkem 20. století byla odkryta sgrafita na gotickém domě, který se díky nim často objevuje na fotografiích turistů. Dům U Minuty na Staroměstském náměstí je součástí komplexu Staroměstské radnice. V 18. století tady fungovala lékárna. Tehdy se dům jmenoval U Bílého lva. A lékárna tu byla až do roku 1850. Domovní znamení, plastika lva, zdobí nároží domu dodnes. Pozdější název U Minuty získal dům patrně díky skladu a prodejně tabáku zde umístěné. Byl to takzvaný minutový prodej, netrvalo ani minutku a byli jste obslouženi. V dětství v domě U Minuty (který je chráněn jako kulturní památka České republiky) s rodiči bydlel Franz Kafka.

Odvysílané díly si můžete poslechnout v našem archivu.