44 let v těžebním průmyslu: Dnes je uhlí spíše o politice, na Sokolovsku je zásob ještě dost, říká Jiří Pöpperl

Po studiu začal v roce 1980 pracovat v tehdejším palivovém kombinátu Vřesová, kde se o několik let později stal vedoucím odboru hlavního měřiče a geologa a v roce 1997 vedoucím sekce rozvoje výrobní základny. Od roku 2004 do roku 2012 zastával funkci technického ředitele Sokolovské uhelné. V roce 2005 nastoupil na pozici člena představenstva a do konce loňského roku byl předsedou představenstva Sokolovské uhelné a SUAS Group. V rozhovoru s Radimem Jehlíkem se k minulosti vrátil:

Co vás přivedlo k práci v těžebním průmyslu? Proč zrovna uhlí?
Protože jsem se narodil a žil v Sokolově, proto jsem k tomu asi měl blíž. Zjistil jsem, že jedno z možných studií je hornická geologie v Ostravě. Přitahovaly mě přírodní vědy, zákonitosti v přírodě, historie země, paleontologie, mineralogie, petrografie, vulkanologie, takže věci veskrze zajímavé. Neměl jsem v té chvíli úplně chuť jít třeba studovat hornictví jako takový, ale viděl jsem se úplně v pohodě jako v práci geologa. Samozřejmě jsem pořádně netušil, jak to bude vypadat, co to bude obnášet.

Jaké byly ty začátky ve společnosti Sokolovská uhelná?
Jmenovalo se to tehdy všelijak. Byl to HDB koncern, který měl různé podniky. A ten podnik, do kterého jsem nastoupil, byl Palivový kombinát 25. únor Vřesová a konkrétně to byl podnik, který zahrnoval nebo slučoval těžební část ve východní části Sokolovského revírů a zpracovatelský komplex na Vřesové. Takže konkrétně lomy Jiří, Družba a vše, co tehdy bylo na Vřesové. To znamená úprava uhlí, třídění, výroba briket, tlaková plynárna a elektrárna a teplárna. Tato část HDB koncernu byl palivový kombinát a pak jsem to různě měnilo. Přibyl státní podnik, nebo u byla jiná zkratka. Vlastně od roku 1993 to byla už Sokolovská uhelná.

A ty vaše začátky? Jaké byly?
Asi jako každý jiný začátky. Tady mladej jsi, tady si sedni, tohle si přečti. Takže dostal jsem štos různých předpisů, možná i ze zlomyslnosti. 14 dní jsem studoval a četl a snažil jsem se to všechno nasát. No a mezitím samozřejmě jsem poznával své okolí lidí, s kterými budu udělat, a tu práci, kterou jsem měl dělat. Začínal jsem jako samostatný geolog na lomu Družba. Pomáhal jsem i řidičům.

Za svou práci získal Jiří několik ocenění|foto:Radim Jehlík, Český rozhlas

A pak jsem měl trochu specializaci. Věc, kterou jsem i tehdy studoval na VŠ. Měl jsem na starost ochranu přírodních léčivých zdrojů lázeňského města Karlovy Vary. Bylo to plnění ochranných podmínek při těžbě, protože v druhé polovině 80. let jsme vstupovali vlastně do nejhlubší části lomu na Jiřím. Do oblasti, kde bylo to třetí ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů. Platilo tam spousta opatření, spousta podmínek od monitoringu po snižování, počítání. Byla to samozřejmě jako zajímavá práce. No a bylo s ní spojeno taky spousta administrativy. Takže to byla trošku moje specializace, kterou jsem tomu všemu ještě měl navíc.

Jak těžební průmysl změnil během těch 44 let působení ve společnosti?
Vlastní těžba se asi úplně nezměnila. Samozřejmě technika šla dopředu a předpisy a nařízení a ochrany se vyvíjely. Ale pozice toho těžebního průmyslu a pozice uhlí ve společnosti se výrazně změnila. I když i v té agendě jsem zaznamenával postupně jistý vývoj, posun významu. Do roku 1990 například byly všechny pozemky státu po roce 90 najednou ne, tak jsme měli spoustu práce s agendou. Zinventarizovat, jak to udělat. Přibyla spousta práce, která byla v našem útvaru.

Větší důraz se potom začal klást i na rekultivaci, protože do zase do roku 90 jsme měli plánované hospodářství, prostředky odcházeli do fondu škod a náhrad. Od roku 93 vlastně vznikl fond, vznikla rezerva na sanace a rekultivace, odkládaly se vlastně peníze z těžby a bylo spousta ploch nerekultivovaných, tzv. ty dluhy minulosti, kdy zásoby byly vytěžené, vyhubené, ale rekultivace byla lehce opožděna. Tohle vrcholilo asi kolem roku 2000, kdy vlastně najednou se ta intenzita výrazně rekultivací výrazně zvětšila.

8 fotografií

Dneska rozhoduje spíš teda ta politika, jestli to uhlí využívat nebo nevyužívat. Na Sokolovsku zásoby uhelné jsou, je jich tam ještě dost. Při těžbách, které byly v posledních letech, kolem 3 milionů tun uhlí by se dalo těžit ještě dlouho. Ale jsem přesvědčený, že uhlí zůstane v zemi, nebude pro něj zákazník, který by si ho vzal. Pokud uhelné elektrárny přestanou uhlí pálit, tak to ložisko v podstatě není pro koho vytěžit. I s výší těžeb je vidět, jak se to změnilo. Když jsem v Sokolovské uhelné začínal, tak se těžil revír někde kolem 9 až 10 milionů tun uhlí, dneska těžba klesá k těm 2 až 3 milionům.

Jak jste vlastně prožíval přechod do důchodu po těch mnoha letech aktivní práce?
Úplně jednoduchý to taky není, prostě změnit režim a z vlastně z plného vytížení… Ale myslím si, že to je v pořádku, že jsem se s tím srovnal dobře. Rozhodně toho nelituji, že jsem odešel. I tak jsem přesluhoval několik let. Pro začátek jsem začal řešit věci, na které jsem dřív neměl čas. Tak okolo domu, zahrady a chaty je toho spousta, takže jsem začal tady. A docela rád kutím, takže i tady mám dost co dělat.